Restaurace v Prátru červenec
dvě čtvrtky bílého vína
a jedna z nich
schovaná v dívčích dlaních
na tváři ruměnec
venku pod košatým stromem
s myšlenkou kolik zbývá
hodin či dní
než přijde ten náš poslední
abychom si navždy řekli sbohem
oddálit tu smutnou chvíli
alespoň málo jsme se pokusili
pomalu za ruce spolu
sejdeme k Dunaji dolů
předtím jsme ani nedopili
Její obraz odplul v proudu
ozářen svitem měsíce
dnes jako tenkrát
ale se vzpomínkou
na polibek na nástupišti
Po jedenácti letech
doroste dítě do puberty
změní se restaurace
šťastně ženatý muž nezapomene
i přes hranice dvou světů
i přes ostnaté dráty
(šuplík)
