No byl to fofr!!! V pondělí před mým pátečním odjezdem na dovolenou mi paní zubařka udělala otisky a s tím, co mi otiskla, mě sestřička poslala do laboratoře. Paní laborantka byla moc milá a řekla, že mi tu šablonu udělá hned a ne až na zítra, ať se chvilku posadím a že si to hned odnesu k paní doktorce a "skousnu si to", abych nemusela zítra. Ona že si to dneska vyzvedne a pak by mi dala vědět, co a jak. Tak jo, trvalo to asi dvacet minut a já šupajdila s tím pokladem v pytlíku zpátky.
V čekárně jsem si chvilku poseděla a pak mi paní doktorka udělala další otisky do vosku, měřila mi pusu ale měla u toho vážně nepříjemné řeči, že nemám žádné dásně, protože jsem si tam držela zbytečně dlouho můstek, že mi ty zuby asi nebudou moc držet, protože mám mělké patro a pořád jí to nešlo srovnat a tak povídala, že mám křivou hubu. Ona teda řekla pusu, ale vyznělo to stejně... A pak když jsem skousla, tak povídala, že snad mám obrácenej skus, no proboha a jak to, že o tom nevím? Možná teď, když nahoře nic nemám, tak mi ta pusa jde šejdrem... Nakonec mě nějak otiskla a laborantka mi prý zavolá, až bude mítl šablonu se zubama, abych si to přišla vyzkoušet.
Druhý den po ránu mi zvonil telefon a byla to paní laborantka, že by potřebovala, abych si přijela to, co mi vytváří zkusit. Tak jsem jela. Ovšem před domem, kde je laboratoř jsem měla problém zaparkovat. Nakonec jsem jedno místo objevila, zaparkovala a upalovala do laboratoře.
Paní laborantka tam sebou měla malého synka, se kterým zřejmě měla v úmyslu jít, hned jak mě fofrem vyřídí, nakupovat. Tipovala bych, s ohledem na konec srpna, že asi něco do školy. A tak mi vyzkoušela to, co podle požadavku paní zubařky a otisků udělala!!! No děs běs, paní zubařka jí prý k tomu napsala, že mám obrácený skus a tak to podle toho udělala. No takhle teda ne, to bych nosit nemohla. Ona to pochopitelně taky uznala a já jí ukázala na fotce, jaké jsem měla ještě nedávno zuby a jak jsem teda vypadala. Tak řekla, ať se posadím, že to předělá a já čekala trpělivě dál. Na rozdíl od jejího synka, kterému už se čekání, ačkoliv měl tablet, začalo zajídat... Paní laborantka mi ty zuby předělala, takže žádný obrácený skus tam nebyl, ale zuby byly obrovské, dokonce mi byly vidět růžové dásně a vypadala jsem tak, že by se mě děti bály, že je pokoušu. Prosím to ne, takhle jsem to opravdu neměla! A paní laborantka řekla, že tu výšku skusu jí paní doktorka takhle výslovně napsala. Řekla jsem, že to asi bude tím, že mě, když to měřila, neustále třásla spodní čelistí a přikazovala mi: "Povolte to, no tak povolte..." A pak se asi doměřila k něčemu, co ale vůbec mojí puse neodpovídalo. Čekala jsem tedy dál, než mi paní laborantka tu výšku skusu přizpůsobila. Synek už byl opravdu z toho čekání znechucen. Myslím, že i paní laborantka už měla mých zubů "plné zuby", ale nechtěla to vzdát, když slíbila, že to do čtvrtka bude. Takže na potřetí už to celkem šlo a já šla taky, s tím, že až to vyrobí, tak mi zavolá.
Ve čtvrtek hned po ránu mi volala paní laborantka, že už pro mě ty zuby má, ať si je přijedu vyzkoušet.
Tak jsem vyskočila z postele, oblékla se a jela. Cestu jsem absolvovala v pohodě, akorát když jsem si šla vybrat peníze, stál u bankomatu bezdomovec schválně tak, abych ho musela požádat, aby mě k němu pustil. No a při té příležitosti mi, zcela dle očekávání, řekl o "nějaké drobné". Řekla jsem, že nic nemám a proč si asi myslí, že k tomu bankomatu jdu? Když jsem si vybrané peníze uklízela, zželelo se mi ho, vylovila jsem z peněženky dvě desetikoruny a se slovy: "Je mi jasný, že tohle vás asi nevytrhne, ale víc drobných fakt nemám," jsem mu je dala. Kouknul na to a odešel do Kaufu. Myslím, že žádný "děkuju" tam nebylo, za těch pár šupů to asi nepovažoval za nutné a pro loupák a mlíko k snídani si asi taky nešel.
Pak už jsem měla jenom obavy, jak se mi podaří u laboratoře zaparkovat, ale naštěstí zřejmě víc lidí odjelo po ránu do práce a míst bylo na výběr poměrně dost. Paní laborantka mi zuby vyzkoušela, několikrát mi na náhradě ještě něco doladila a bylo hotovo. A pak jsem ještě jenom došla k paní zubařce, doplatila za zuby a obě se sestrou mi řekly, že mám ty zuby móóóc hezké... No za ty prachy... Ale byla to hlavně zásluha jejich laborantky, ta je úplně úžasná.
Já si teda moc nemyslím, že by ty zuby byly až tak úžasné, protože si připadám trochu jiná. No bodejť by ne, já přece léta neměla ty čtyřky!!! A teď je mám. Na tu dovolenou jsem ale v pátek odjela už s novým hollywoodským úsměvem, hahaha. Život je prostě Hollywood...
A navíc jsem se, díky zubům, propracovala i k tomu, co je v současné gastronomii módní trend - objevila jsem kouzlo trhaného masa!!! To je vážně úžasný vynález, to se dá báječně jíst i bez kousání...