Historie tohoto národa se hemží Otci zakladateli. Máme Otce vlasti, Otce kubismu, Otce národa. Vincek Rendl aspiroval v jisté době na roli Otce zakladatele fotbalu v obci Podboří. Jeho syn Fanouš zatoužil kdysi zjistit původ svého rodu a případně vytvořit generační strom. Kdo by nebyl zvědavý, kam až sahá povědomost o předcích. Protože neovládá latinu, ani němčinu, zůstaly mu uzavřeny různé matriky. Tento hendikep řešil pochůzkami po pamětnících. Obtěžoval babičky a staříky, v hospodě sedával s moudrými starci a k odkrývání minulosti musel často použít skleničky tvrdého alkoholu.
Mezitím se badatel dostal do slepé uličky. Zjistil, že pradědeček měl spoustu dětí. Byl zcela nemajetný a pobýval s četnou rodinou v chudinské vesnické pastoušce! Jakákoliv stopa modré krve byla tímto zcela vyloučena. Badatel se mezitím oženil. V krvi jeho manželky Jany se však stopa této tekutiny přece jen objevila. Její prababička sloužila v polovině devatenáctého století na blízkém zámečku barona Von Paburg. Starý mládenec si do služby vybíral vyhlášené krasavice z okolí. Při umývání schodů byly služebné vždy v jistém nebezpečí. Prababička Emilie si také odsloužila jeden turnus. Odešla pak ze služby s tučným kontem a outěžkem. Stala se dobrou partií i pro sedláka s gruntem. Badatel zjistil, že velké objevy nelze očekávat. Rodinnou historií se přestal zabývat. Rozhodl se nadále prozkoumat pouze historii fotbalu.
Najednou si kronikář uvědomil, jak je těžké pátrat po věcech dávno minulých. Nejprve zjistil jediný zdokumentovaný fakt. V zápisové knize místního Sokola se dočetl že v roce 1933 mají Sokolové neustálé problémy s fotbalisty! Nedochoval se totiž jediný další dokument. Místní hostinský ale doručil dvě černobílé fotografie. Sám kdysi hrával fotbal a fotografie uchovával velice pečlivě. Na obou byla fotbalová jedenáctka. Snímek nedatován, akorát na rubu starší fotky byl tužkou zaznamenán letopočet 1931. To bylo vše. A tak Frantík nastoupil trnitou cestu po pamětnících. Pátrat začal až v sedmdesátých letech. Udivila jej špatná paměť seniorů.
Někteří senioři ani nebyli schopni pojmenovat sousedy v dresech. Dědek Klimeš se na fotografii poznal. Prohlásil však že fotka musí být mladšího data. Prý mu v tom roce bylo šestnáct a nemohl hrát za dospělé. Dědek ovšem zapomínal běžné věci, takže i jeho informace mohla být zkreslená. Badateli se nepodařilo zjistit, kdo byl tehdy ve výboru a kdo byl zakladatelem. Vzal tedy za bernou minci rok 1931 a tento údaj zůstal zafixován do dnešních časů.
Světlo do historických nejasností se snažil vznést dědek Florián. Pravil: "Fotbal založil adjunkt na místním zbytkovém statku legionáře Bořivoje Romka. Jmenoval se Albert Holík a byl to Slovák neznámého původu, možná i Maďar. A Frantíku, zakladatelem byl přece i tvůj otec Vincenc!“
Toto zjištění vyrazilo kronikáři dech. Obrátil se na otce: ,,Tati, několik dědků mne přesvědčuje, žes zakládal fotbal v obci. Přece nemají tak krátkou paměť?“ Otec podal patřičné vysvětlení: "Francl, já jsem byl jenom fotbalovým rozhodčím. Udělal jsem zkoušky. Maminka mi přišila na bílou košili plátěný odznak s nápisem Československý svaz soudců fotbalových. Vzal jsem si do tašky píšťalku, černé trenýrky a bylo to. Na fotbal doma jsem chodil, ale ve výboru jsem nikdy nebyl!“
A je vymalováno. Otec dostal zaplaceno. Hrálo se v neděli a maminka nic nenamítala. Skončil až v obci Pustiměř. Uhnal si ležením na chladné trávě zápal pohrudnice.
S buldočí zarputilostí se kronikář snaží odkrývat další tajemství fotbalové historie. Neočekávaně do problematiky zasáhla maminka Štefinka. Prohlásila: "Ten fotbal založil přece statkář Romek. To on dal fotbalistům pole na hřiště. Albert Holík byl u něho adjunktem. Statkář všechno platil. Statkář také koupil pruhovaný dresy.“ Své polínko do ohně však položil otec Vincek. Prohlásil: "Romek byl zakladatelem těžko. Neměl s fotbalem nic společnýho.Všechno vedl Albert. To on jezdil s klukama na kolech, to on prodával načerno obilí, to on vozil v ruksaku klobásy. On pro fotbal dýchal. Statkář fotbal nemiloval, miloval akorát svého adjunkta! Říkalo se přece, že Albert je statkářova nevěsta!“ A je to venku.
Badatel zalapal po dechu. Výsledky bádání směřují nesprávným směrem. Nedokázal osvětlit příběhy staré padesát let. Ve vsi se nenašel žádný písmák, ani člověk s fotoaparátem. A tak počátky zůstávají zamlženy. Může kronikář napsat, že fotbal založil pán hlavně proto, aby mohl pozorovat mladé kluky při převlékání?
Proč si pamětníci nic nepamatují? Fotbalový kronikář tak může napsat do kroniky co se mu zlíbí. A tak jediným pozitivem bylo zjištění, jakou barvu měly ty první pruhované dresy. V roce 1937 se totiž z nešťastné lásky oběsil hráč Facek. Podle četných výpovědí byl uložen do rakve v zelenobílém pruhovaném dresu! Od tohoto faktu odvodil kronikář i klubové barvy, zelenou a bílou. Toto zjištění byla bomba, bohužel jediná.
Fotbalový oddíl v obci Podboří oslavil osmdesátileté výročí. Velká sláva, vlaječky, klubové zelenobílé odznaky. Šedivý kronikář Frantík Rendl se usmívá. To je jeho dílo.Takticky pomlčel o podivných začátcích. Už nikdo nikdy nezapochybuje o pravdivosti údaje, napsaného na rubu černobílé fotografie obyčejnou tužkou. Zjistil, co bylo v jeho silách. Klidně by si mohl dovolit historii trochu upravit. Poctivý kronikář bojuje s lákavou fikcí. Co kdyby namontoval do historie zásluhu svého otce.
Proč by se nemohl rozhodčí Vincenc Rendl stát ve třicátých letech zakladatelem fotbalového oddílu. Proč by nemohl být Otcem fotbalu ve vesnici Podboří?
Myslí i na svoji zásluhu a věčnou památku. Už vidí, jak nový kronikář napíše po letech někam do ročenky. Výpravčí František Rendl zasvětil celý svůj život fotbalové historii.
Kráčel tak ve šlépějích Otce zakladatele!
