O tom, jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš
Všechny fotografie: Jaromír Šiša

O tom, jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš

10. 7. 2024

Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název Aquapark. To naopak nemusím. Nezbylo tedy, než se při návštěvě Slovenska namočit jen v místních krčmách a navázat tam zpřetrhaná přátelství.

Když jsem si v jedné z nich na termální kšefty postěžoval, stačilo pár družebních boroviček, abych došel k informacím, řadovým turistům běžně nedostupným.

Se slovy...Hybaj pod oný kopec...zabodnul místní štamgast a nový kamarád prst do otevřeného okna. A měl pravdu, pod lesem prýštila do malého jezírka perlivá a teplá voda, za kterou se o deset kilometrů níže platí v eurech. Bylo to úžasné hlavně k ránu, kdy padající mlha otvírala kraj, nikde ani živáčka, jen dobře naladěná ptačí hrdla.

 

 

 Jednoho takového rána mi cestu k přírodnímu bazénu zkřížilo stádo ovcí, dva psi a bača. Seděl na louce a balil cigáro. Výslech se přímo nabízel. Zajímalo mě především, kdo velí přesunu skupiny. Dokouřil a pravil...Veď pozri... Zvednul se a začal stoupat do stráně. A ovce? Svému jménu ostudu neudělaly a bez mrknutí ovčího oka baču obklíčily a disciplinovaně kráčely s ním. Nevydal jediný povel, jediný zvuk, prostě se zvednul a šel. Probudily se ve mně velitelské buňky, a když byl ještě na dostřel, křičím: Pán bača, počkajtě, móžem si to zkúsiť? Veď choc...

Tak jsme šli. Na další zastávce, odměřené dvěma balenými, mě s úsměvem vyzval. Zvednul jsem sebe i kolo a začal pomalu stoupat. Ani s jednou ovcí to nehnulo, protože nejsou jen tak nějaké ovce a můj náskok se začal významně zvyšovat. Nezbylo vyčkat, až bača dokouří a určí ovčí tempo. Bylo jasné, že ten den jsou mi perlivá koupel, lázeňské procedury a strava na talíři definitivně zapovězeny.

 

 

Na salaš jsme došli v pořadí, 128 ovcí, bača, dva psi a upachtěný cyklista s kolem. Nikde žádná civilizační vymoženost, jen borovička. Bylo jí několik chodů. Bača byl totiž sečtělý člověk s přehledem a ocenil můj nevalný pokus rozprávať po slovensky. S přibývající borovičkou jsme si rozuměli čím dál tím víc až nakonec skoro jako otec a syn.

Jestli jsem doposud něco nemusel, tak brynzové halušky. Nic jiného se však nepodávalo, a tak se mi nabídnul i kuchařský postup. Byly úžasné a nic na tom nemění, že se zapíjely žinčicí. Vzhledem k tomu, že se smrákalo a s vědomím, že už neotočím pedálem, mi přišla vhod nabídka k ubytování, doplněná několika posledními borovičkami. Nic se tu ale ani vzdáleně nepodobalo lázeňské posteli. Nezbylo, než všechny následovat do ložnice a strávit celou noc zahrabaný ve slámě s ovcemi. Pravda, takové prostředí by ani koncentrovaný osvěžovač vzduchu neupravil, ale teplo bylo jako v kotelně. Dodnes nevím, jestli sálalo z borovičky nebo z ovcí.

Každopádně jsem se vyspal dobře a po snídani přišla odměna v podobě sešupu do údolí. Ranní borovičky jsem ocenil, dodaly mi víc odvahy při sjezdu. Zastavení smykem před lázeňskou vrátnicí, byla dobrá machrovinka, kterou ocenili zvláště řadoví lázeňští hosté. Personál mě ale vystavil pohoršujících pohledům. Absenci zaregistrovali už večer podle nedotčeného talíře. K večeři byly brynzové halušky, patrně z pytlíku.

 

 

 

 

Můj příběh Slovensko
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?