Svého času platil Svatopluk Beneš za největšího elegána stříbrného plátna. Šarmantní herec a lamač ženských srdcí, od jehož narození uplynulo 24. února 95 let, přitom odjakživa toužil být komikem. Ze škatulky romantických milovníků, ale i světáků a lehkomyslných hejsků se však dostal až ve zralém věku. Svůj mistrně dávkovaný suchý humor uplatnil zejména na jevišti Městských divadel pražských (MDP), kde strávil čtyřicet let.
Milovník i nadporučík
S herectvím začínal rodák z Roudnice nad Labem již jako šestnáctiletý, během studia pražské konzervatoře, kdy zaskakoval v Národním či Stavovském divadle. Už tehdy se také objevil ve filmu, kde debutoval v roce 1934 ve snímku Svatopluka Innemanna Hudba srdcí.
První milostnou scénu si Beneš zahrál jako jedenadvacetiletý ve filmu Ohnivé léto, a to s tehdy už velmi populární Lídou Baarovou. „Měl jsem hroznou trému, když jsem ji měl políbit do výstřihu. Ale Lída mi řekla: Jenom se neboj a pořádně mě bafni. Tak jsem to udělal,“ líčí nezapomenutelný zážitek jeden z mála herců, který Baarovou nezavrhl ani v jejím těžkém období. Ve vykonstruovaném procesu v roce 1946 dokonce vystoupil Beneš jako jeden z korunních svědků její obhajoby.
Následovaly další snímky, v nichž tento urostlý elegán mohl uplatnit svůj šarm, například Pohádka máje, Noční motýl, Hostinec U Kamenného stolu či Dobrý voják Švejk (1957), kde ztvárnil nezapomenutelného nadporučíka Lukáše po boku Rudolfa Hrušínského.
Být hercem je řehole
Benešových divadelních i filmových partnerek bylo mnoho, ale jak sám přiznává, byl spíše milovníkem na plátně než v životě. Výjimkou z tehdejších hvězd, s níž Beneš jistou dobu žil, byla Adina Mandlová. „Ale bylo to krátké. Adina byla o osm let starší a velmi mi imponovala,“ poznamenal Beneš. Se svou manželkou Boženou byl více než půl století a narodily se jim dvě děti.
I na jevišti vytvořil Beneš desítky rolí a divadlo pověsil na onen pověstný hřebík až v roce 1990. Ze stříbrného plátna ale dočista nezmizel, naposledy se před kamerou objevil v roce 2003 v dramatu Želary, v němž si držitel Ceny Thálie za celoživotní dílo zahrál poprvé ve filmu s další legendou Zitou Kabátovou.
Kromě opojných úspěchů zažil i těžké chvíle. „Být hercem to také znamená stanout zlomen vlastní bolestí tváří v tvář publiku, a přesto nedat najevo svůj stav. Hrát a přitom mít na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal,“ napsal ve vzpomínkové knize Být hercem.
Svatopluk Beneš zemřel 27. dubna 2007 v 89 letech ve Vinohradské nemocnici po dlouhé nemoci, kvůli které byl poslední čtyři roky upoután na lůžko.