Ráno spolu posnídat. Nejlépe, aby to trvalo věčně. My chlapi po tom toužíme jen při namlouvání. Jak dostaneme, co jsme chtěli, tak máme ve vztahu jiné priority.
Proč mě to zrovna napadlo? Je to totiž i pro nás seniory. Mám spolužáka, se kterým se vídám jednou za rok, ale po telefonu rozebíráme různé věci. Má sedmdesát, je plný síly, energie a života. Ještě na částečný úvazek pracuje. Dva roky je vdovcem. Bavíme se o tom, co právě děláme, co nás nazlobilo, co nás trápí, ale také co nás potěšilo a z čeho máme radost.
„Milane, co baby? Ještě držíš celibát? Ty určitě na to ještě máš, zvládnout ženskou. Takové a podobné chlapské kecy vedeme. „Zatím si vystačím. Bordel doma nemám. Pro oběd si přes týden chodím do školní jídelny. Zaplatím 90,- Kč a mám to i s polévkou. Přes víkend si něco jednoduchého uvařím. Občas mě pozve dcera. Přiznám se, že mi ženská chybí. Byl jsem celý život zvyklý mít ženu vedle sebe. Zkouším někoho na stálo najít. Na seznamku bych už nešel. To je kupování zajíce v pytli. Sice je tam velký výběr, ale někdy je to spíše na škodu. Lépe se mi jeví jeden na jednoho nebo na dva nebo tři,“ povídá mi kamarád.
„U nás v kulturním domě bývají občas zábavy pro starší. Hraje tam živá hudba. Jako za mlada čaje. Od 17 hodin do 21 hodin. Tak jsem tam zašel. Vstupenka stojí jako krabička cigaret. Na ní bylo napsáno číslo stolu. Seděl již tam pár a za chvíli dorazily ještě dvě „šedesátky“. Svěřil se mi Milan. Dovedu si představit, že si ho ženy přítomné v sále náležitě prohlédly. Není k přehlédnutí. Je vysoký 193 cm. Urostlé postavy, to dámy ocení.
Spolužák pokračuje: “Povídám si s mužem, který sedí naproti. Jedna z žen zpozorněla a s našpulenými rty hltala má slova. Asi jsem ji zaujal. To víš, jsem policista na penzi. Musel jsem se naučit číst lidi. Ženy nám totiž dávají nějakým způsobem najevo, zda mají nebo nemají zájem. Jen my pitomci si to neumíme vyložit. Kdyby to tak bylo, tak seznamky zkrachují.“
„Protančili jsme celý večer. Pochválila mi košili. Prý něco vidí v mých očí. To je ta ženská romantika. Já v zrcadle viděl jen obyčejné modré oči. Její ruce mě při tanci hřály na prsou. Jestli prý nejsem ženatý? Ptala se. Proč? Odpovídám. Abych se prý zbytečně nezamilovala. Myslím si, že jako jiná žena se mě přizpůsobovala svým představám. Doprovodil jsem ji domů. Domluvili jsme si rande. Byli jsme spolu na procházce. Pozvala mě na halušky. Pochází totiž ze Slovenska. Uvidíme, jak to bude pokračovat...“
Já věřím, že ano, protože muž, který se ženě líbí, tak má napůl vyhráno. Kamarádovi to přeji. Známe se spolu již dlouhých 55 let.
