Tak to tady máme. Je pátek 6.12.24, venku je bílo a sníh stále pokrývá přírodu bílou peřinou. Trochu jsem si přispala, nechtělo se mi z teplé postele, ale když jsem se podívala ven, tak jsem byla hned vzhůru. Všechno kolem bylo krásně bílé a ještě pořád sněžilo.
Pamatuji se, že jako děti jsme touhle dobou bývaly venku na sněhu nebo na ledě. Všude byla spousta sněhu, rybníky zamrzlé, zima prostě bývala tou pravou zimou. To mi připomněl pohled z okna, sníh byl všude. A co jiného, probudilo to ve mně fotografa. Trochu jsem se přioblékla, abych neběhala po balkonu v pyžamu, vzala foťák a začala fotit.
Jako první jsem to vzala z balkonu, tentokrát jsem si vyfotila i květiny, byly na nich sněhové čepičky a říkala jsem si, že to bude trochu barevnější. Jsou sice umělé, ale parádu udělají stejně, jako ty živé. Po balkonu přišla na řadu okna z pokojů. Není to tak dlouho, kdy jsem fotila podzim, tak teď okna posloužila k focení zimní peřinky. Je mi jasné, že venku by to bylo asi lepší, ale nějak se mi nechtělo. Zima bude dlouhá, tak se nám snad nějaký malý výlet podaří.
Zvu vás tedy na malou zimní procházku jednou ústeckou čtvrtí, jmenuje se Pod Holoměří. Ty umělé kytičky jsem fotila i proto, abych je věnovala vám, kteří si to přečtete a podíváte se na Paní zimu. Přeji všem krásné a pokojné Vánoce a do roku 2025 hodně štěstí a hlavně zdraví.