Monotónní tikot hodin,
ovadlá kytka ve váze,
kdo je na světě nejkrásnější,
zrcadla nikdo neptá se.
Slunko zvědavě nakukuje,
občas si vrzne stará skříň,
a prach si drze usedává,
svou jsoucnost strká do skulin.
Takhle si žije prázdný byt,
své zraky k dveřím upírá,
než zarachotí v zámku klíč,
pak kouzla kruh se zavírá.