Vemte si například takového veřejností oblíbeného herce. Po večerech rozdává z jevištních prken hodnotné umělecké zážitky, když předtím během dne spoustu hodin v televizním studiu natáčel tisícdvoustýtřicátýtřetí díl kulturně významného seriálu. Ale místo aby po vší té námaze uložil své znavené tělo k odpočinku, on usedá ke štosu podkladových materiálů a studuje spoustu faktografických údajů. Jeho další významnou veřejnou činností je totiž provádění spoluobčanů úskalími běžného života. Musí jim přece z televizní obrazovky v reklamních šotech zasvěceně poradit ve spoustě důležitých věcí. Od koho si mají kupovat plyn a elektřinu, jaké je nejlepší projímadlo, kdo jim děsně výhodně půjčí peníze, jaké inkontinenční pomůcky si mají opatřit, po které značce whisky budou mít nejlepší opici, proč je nejsprávnější kupovat si plaňky na plot v Mountfieldu, po jakém přípravku je chlap pohlavně svěží atd. Je to určitě strašná makačka na bednu, spravedlivě posoudit všechny možnosti, jež v daných oblastech existují, a doporučit lidem tu, za kterou se zaručuje svým slavným jménem.
No vidíte, na jedné straně se populární osobnosti tak obětavě snaží nám pomáhat a usnadňovat nám řešení problémů a na straně druhé to někteří nevděčníci ani neocení. Třeba nedávno jsem si skočil na pivko do naší hospůdky. Na zdi tam visí věčně hrající placatá televize, na kterou většinou nikdo nekouká. Tentokrát ale ano. Páreček středního věku u vedlejšího stolu fascinovaně sledoval obrazovku a veškeré dění na ní glosoval. Obzvlášť obživl při reklamních blocích: „Koukej, táto, na tu fiflenu blonďatou, zrovna ta mi bude radit, jaký hnojivo mám dávat na jahody. Už ji vidím, jak se s těma nalakovanejma nehtama reje v hlíně.“ „To máš pravdu, mámo, nebo tenhle prachatej zpěvák, jak kváká o té prý nejlepší bance. To bych rád věděl, kde on sám má ulitý svý milióny. Nejspíš někde ve Švýcarsku.“ „No jasně, valej nám klíny do hlavy a berou za to těžký prachy. To si třeba ten nasvalenej Arnold Schwarzenegger fakt myslí, že mu budu žrát ty řečičky o skvělém řemeslnickém nářadí? Ten viděl vrtačku akorát tak z rychlíku.“ „Tak tak, nebo ten zazobanec Leoš Mareš v reklamě na banánový tyčinky. To jako že když se prohání ve svém Ferrari, tak k tomu přikusuje blbou banánovou tyčinku za devět kaček? Dělají z nás pitomce, táto!“
Mám sto chutí ty dva napomenout. Neměli by takhle mluvit. Nemůžeme si přece myslet, že jsou všechny ty celebrity povrchní loutky, které za peníze jen blábolí to, co napsal nějaký reklamní agent. Podle mě není možné, aby měli tito úspěšní jedinci tak pokleslou morálku. Myslím si, že třeba Schwarzenegger, než přijme úkol propagovat konkrétní vrtačku, tak jich spoustu dalších vlastnoručně vyzkouší. Anebo pan Mareš určitě při jízdách ve Ferrari snědl velké množství rozličných banánových tyčinek, než veřejnosti doporučil jednu z nich. Nechápu, proč ta paní vedle u stolu tvrdí, že ona blondýnka těžko zaryje pěstěné nehtíky do jahodového záhonu. Já v ní naopak vidím dlouholetou pěstitelku jahod, která při polních pracích prostě používá ochranné zahradnické rukavice. No a teď solidárně předává své zkušenosti jiným pěstitelům jahod.
Musíme reklamám věřit. Měli bychom v nich vidět především humanitární akt pomoci spotřebitelům. Nějaký seriózní výrobce prostě začne na trh dodávat vynikající produkt a dobrácky na něj chce lidi upozornit. Takže si najme pravdomluvnou reklamní agenturu a ta zase osloví nějakou slavnou osobnost, která se danou oblastí hluboce zabývá. No a natočí se klip, jenž ušetří televizním divákům hodiny přemýšlení, co si mají zakoupit. Je to příklad nádherné spolupráce uvnitř lidského společenství. A hvězdy šoubyznysu se jí krásně zúčastňují. Za to bychom si jich měli setsakramentsky vážit.
Tak, dopsal jsem, co mi leželo na srdci a půjdu se odměnit. Vím, co udělám, koupím si na oslavu nápoj Red Bull. Podle reklamy dává lidem křídla. Tomu docela věřím, někde jsem totiž zaznamenal, že to prohlásil i jistý slavný český fotbalista. A ten to přece musí vědět, když celou kariéru hrál na levém křídle!