Zavřete oči, odcházím... Šarm, elegance a podmanivý sametový hlas. A taky spojení noblesy s jemným vtipem a nadsázkou. To byl Oldřich Nový, slavný filmový milovník a snad poslední skutečný lev českých salonů.
Řídil se krédem smích je kořením života
Radost do srdcí už několikáté generace diváků – a hlavně divaček! – přináší snímky úspěšného herecko-režisérského tandemu Oldřich Nový a Mac Frič: Advokátka Věra, Eva tropí hlouposti, Kristián či Hotel Modrá hvězda. Jejich rozverné veselohry jiskří smíchem a dobrým vkusem. Nový ovšem hrál i pod vedením jiných režisérů – Karla Lamače, Vladimíra Slavínského, Huga Haase či Otakara Vávry. A vynikající byl především ve dvou polohách – jako mlčenlivý komorník s kamennou tváří (Velbloud uchem jehly) a jako dobrodruh užívající si života a svádějící ženy s nenapodobitelným šarmem (Roztomilý člověk).
Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ, to bylo krédo tohoto gentlemana každým coulem, který natočil celkem 36 filmových komedií.
Za války se odmítl rozvést se Židovkou
Láska k hraní v něm vzklíčila v dětství, kdy ho otec Antonín, pražský vrchní hasič, brával sebou na požární hlídky ve všech tehdejších kinech a strýc Miloš Nový zase do Národního divadla. Nejprve se ale Oldřich musel na přání otce vyučit v typografii a teprve poté mohl nastoupit do prvního angažmá v karlínském Varieté (1917). Po mezičase v Ostravě a v Brně se vrátil do Prahy a během jediného roku vyrostl v uznávanou operetní osobnost. Byl ředitelem Nového divadla, pracoval jako dramaturg filmu, vedl karlínské Hudební divadlo. „Každý den, kdy jsem nehrál, jsem považoval za ztracený,“ říkával.
Válečná léta postihla Nového osobně. Jeho milovaná žena, umělecká fotografka Alice Wienerová-Nová, byla Židovka. Nový se s ní odmítl rozvést, a tak ho Němci roku 1944 zatkli, donutili uzavřít divadlo, manželku odvedli do Terezína a Nový skončil v internačním táboře v Osterode. A i tam zůstal gentlemanem, jednomu spoluvězni dokonce věnoval boty, aby mu usnadnil útěk. Manželé Noví měli nakonec štěstí, válku přežili a zase se shledali. Společné dítě jim ale osud nedopřál. A tak si obletovaný herec pořídil holčičku na vlastní pěst. Po celý život však zůstalo rodinným tajemstvím, kdo je její matkou.
Zazářil ve Světácích, pak přišla normalizace
Poválečný svět už byl jiný, Československo zůstalo za železnou oponou. A jeho role ve filmech Hudba z Marsu, Alibi na vodě či Kde alibi nestačí byly jen malou náplastí na rány, jež komunistický režim zasadil lehkým žánrům.
Důstojný návrat a role, které přežily, se ale pro Nového přece jen našly: zamilovaný hrdina Pytlákovy schovanky, britský lord z Fantoma Morrisvillu, lidsky půvabný pan Koníček, nápadník tetičky v seriálu Taková normální rodinka... A hlavně emeritní učitel vybraného společenského chování v geniálních Světácích.
Koncem šedesátých let v pražské Redutě ještě režíroval dvě inscenace, v Landovského Hodinovém hoteliéru ztělesnil jednu z rolí. S normalizací se mu však opona zcela zavřela.
Poctou velkému herci se měl stát střihový film V hlavní roli Oldřich Nový z roku 1980, kde z plátna v závěru zazněl jeho hlas. O tři roky později, 15. března 1983, velký herec zemřel. Je tomu přesně 30 let.
Záhada kolem
Nového dcery Jany
Dodnes není známo, která žena byla skutečnou matkou Nového dcery Jany. Slavný herec sice dítě vychovával s manželkou Alicí, ale bylo veřejným tajemstvím, že paní Nová Janu neporodila. Oldřich Nový jednoho dne přinesl domů v peřince malinkou holčičku Janičku. Rodinka se pak snažila před okolím tvářit, že je vše v pořádku, ale vztahy mezi Alicí a osvojenou dcerou nebyly ideální a časem se čím dál víc zhoršovaly. „I když se ke mně tatínek vždycky choval báječně, nikdy mi neprozradil, kdo je moje skutečná máma. Tomuto tématu se úzkostlivě vyhýbal,“ řekla Nového dcera Jana Včeláková v jednom televizním dokumentu s tím, že se nakonec spokojila jen s otcovou láskou: „Stačilo mi, že jsem byla tátova, on mě měl moc rád.“