Vstoupil nám do života zachmuřeně,
obestřen mlhou a chladem.
Zemi to prospěje, však ne ženě,
po teplém slunci trpí hladem.
Jde ulicí, očima hledá známky jara,
ať mladá je, či stará.
A Země skoupá není,
ta potrpí si na znamení,
vžtyť tolik ženě podobá se.
Též dává přednost kráse.
Posuďte sami,
ozdobila se sněženkami,
pozvala sbory ptačí.
A zase Březen krajem kráčí...