Právě před 30 lety byla studená válka v plném proudu. Tehdejší americký prezident Ronald Reagan, horlivý bojovník proti komunismu, neváhal vystupňovat zbrojní závody se SSSR a 23. března 1983 oznámil projekt Strategické obranné iniciativy (SDI), takzvaných "hvězdných válek". I když SDI zůstala nakonec prakticky nerealizována, fakt, že Sověti nebyli schopni tomuto programu čelit, bývá uváděn jako jedna z příčin pádu komunismu.
„Zahajujeme program, který má za úkol čelit strašlivé hrozbě sovětských raket novou obrannou zbraní. Musíme se obrátit k naší silné vědeckotechnické základně, díky níž dosáhl náš průmysl své vysoké úrovně a která nám také zajistila dnešní životní úroveň. Co byste řekli tomu, kdybychom mohli zachycovat balistické střely nepřítele ještě předtím, než dopadnou na naši půdu nebo na půdu našich spojenců?“ řekl ve svém projevu Američanům Reagan.
Plán selhal, ale efekt přinesl
Idea protiraketové obrany se v politice USA objevuje již od konce 50. let. Od počátku vyvolávala kontroverze a potýkala se zejména s technologickými problémy. Nový impulz dostala právě se zvolením Reagana, který SSSR označoval za "říši zla". Základem systému, který měl USA chránit před raketami, měly být nové technologie z oblasti počítačové a laserové techniky. Protože SDI byla plánem na vybudování obrany v kosmu, vžilo se označení "hvězdné války".
Velkolepým záměrem (proti raketám měl ochránit na 3500 cílů v USA) chtěl Reagan finančně vyčerpat hroutící se sovětské hospodářství a v důsledcích tak přispět ke konci studené války. Projekt SDI se ale brzy stal terčem kritiky jak na mezinárodní, tak i na domácí politické scéně. Sovětský svaz byl zaskočen a protestoval argumentem, že se jedná o porušení smlouvy ABM (Anti-Ballistic Missile) z roku 1972, která omezovala počty systémů protiraketové obrany.
Představy Američanů nenašly pochopení ani u evropských spojenců, kteří se domnívali, že v případě nezasažitelnosti vlastního území by USA mohly být v pokušení začít v Evropě omezenou konvenční či jadernou válku. Další teorií bylo, že pokud by konflikt nastal bez přičinění Američanů, mohli by ti zůstat stranou. Důležitým problémem byly i několikamiliardové náklady. Odborníci poukazovali také na nerealizovatelnost projektu z technologického hlediska.
K prostředkům, které měla SDI zahrnovat, patřily vesmírné i pozemní laserové stanice, jež by vysílaly ničivé paprsky. Základny na družicích a pozemní střely užívající nejaderný ničivý mechanismus měly tvořit zadní sled obrany a soustředit se kolem větších cílů, jako například sil mezikontinentálních balistických střel. Senzory k určení útoku se měly nacházet na zemi, ve vzduchu i v kosmu a měly používat radarový, optický a infračervený detekční systém.
Obavy dnes budí spíš Írán a KLDR
Plány "hvězdných válek" nepřinesly podstatnější výsledky. Rojily se zavádějící informace i obvinění z falšování testů – prezident George Bush proto v roce 1989 projekt omezil. Po pádu železné opony výzkum pokračoval, ale například pro Billa Clintona už nebyl prioritní: v roce 1993 program zastavil a nahradil jej jiným, který nebyl zaměřen na protiraketovou obranu ve vesmíru (BMDO). Rozhodnutí o vývoji následníka "hvězdných válek" bylo na Georgi W. Bushovi.
Ten v roce 2001 přišel s vybudováním systému Národní raketové obrany (NMD), který také nepočítal se zbraněmi v kosmu. Přes ruské protesty Bush v témže roce jednostranně vypověděl smlouvu ABM, od níž pak USA odstoupily v roce 2002. Zatímco dříve měla být obrana schopna zničit velké množství raket vypálených ze SSSR či Číny, v posledních letech je prioritou ochrana před balistickými raketami vystřelenými ze zemí typu Íránu či KLDR.
USA plánovaly vybudovat v Evropě protiraketovou základnu, kterou by tvořila skupina střel v Polsku a radar v Česku. Záměr ale vyvolal námitky mimo jiné v Rusku, po nástupu Baracka Obamy do Bílého domu od něj Američané v září 2009 ustoupili. Nedlouho poté USA představily nový protiraketový program, jehož smyslem je pokrýt evropský prostor sítí pozemních a námořních radarů a protiraket schopných odvrátit případné ohrožení z Íránu.