Říká se, že všechno má svou logiku. To je asi důvod, proč mám s lecčím problémy. Často slýchám: "Ta tvoje logika!" A to si myslím, že se jí vyhýbám. Nebo "ženská logika", "logika věci" atd. atp.
Takže i srdce a rozum mají zřejmě svou logiku. Mé srdce tedy zcela logicky dospělo k infarktu poté, co jsem ho měsíce nabádala, aby ještě chvíli vydrželo. Když se chvíle naplnila, vypovědělo službu.
A můj rozum? Kdoví, co ten mi chystá, když si sama nejsem moc jistá tím, čím ho stimuluji. Sice dost často slýchám "ty nemáš rozum", ale semtam myšlenka bleskne, tak nevím.
Občas mám něco na srdci, občas mi něco nejde na rozum, takže obojí je zřejmě na svém místě.
Tak ráda bych někomu dala své srdce (teď nemám na mysli transplantaci), ale rozum si raději ponechám a ještě ho občas vezmu do hrsti, abych se ujistila, že ho stále ještě vlastním.
Dá se logicky předpokládat, že dám-li já někomu své srdce, dá on mně to svoje, neboť jak známo, srdce není párový orgán a jednomu jedno stačí. Chyba lávky! Většinou nedostanu nic a obdarovaný se navíc chová jako bez srdce, i když by měl mít logicky dvě, zatímco bez srdce bych měla být já.
Kdybych já mohla být logikou, chtěla bych být logikou srdce. Líbí se mi jeho stylizovaný tvar, barva i funkce. A hlavně mě těší, že poslední výzkumy ukazují na to, že dokáže pracovat bez závislosti na rozumu. Ne že bych proti rozumu něco měla. Také ho trochu potřebuji. Ale co bych byla bez srdce?