Gustík Prachař byl od dětství zavilým knihomolem. Nezajímal jej motorismus, myslivost a potažmo ani živá příroda. Jako kluk sbíral kdeco, jenom ne to co by chtělo žrát. Zato prodléval třeba po celý den na seně s oblíbenou knížkou.
Ta správná klukovská doba se odehrávala v padesátých letech. Svým datem narození profláknul dobu, kdy kluci čekali s napětím každé nové číslo Mladého hlasatele a později Vpředu. Stihnul akorát časopis Vpřed pionýři, který mu otec předplatil.
Jednou narazil na Záhadu hlavolamu z knihovny Hlasatele. Byl ztracen. Pak už se nepřestal pídit po Foglarovkách a klukovských časopisech. Později začal vymetat burzy a sbírka se utěšeně rozrůstala.
Z Gustíka se stal expert a fajnšmekr. Z každé burzy si vždy přinesl nějaký přírůstek. Koncem osmdesátých let se staly Foglarovky, Mayovky a Bigglesovky artiklem, do kterého se daly ukládat peníze. Pátý ročník Mladého hlasatele za tři tisíce, to nebyla až tak přemrštěná cena. Foglarovky s přebalem za pětistovku, žádná zvláštnost. Jeden šílenec nabízel sbírku za milion! Takový ročník Správného kluka protektorátního Kuratoria a šedesát pět příběhů Rychlých šípů z Hlasatele z roku 1941 by se daly ukazovat pod skleněným poklopem, opatřeným zabezpečovacím zařízením.
Gustík si dokázal za léta vybudovat sbírku Vpředů, Mladých hlasatelů, Junáků a všech Foglarovek od nakladatelství Jan Kobes z třicátých a čtyřicátých let. Na svůj poklad byl hrdý, měl jej v knihovně ve výši zraku a každému se chlubil. Obě dcery byly informovány, že za sklem knihovny je ukryto takových třicet tisíc korun československých!
Národ začal mávat klíči. Praskly obruče, svírající svobodné podnikání. Najednou se vynořily nové Rodokapsy, Večery pod lampou, Krásné romány. Trh zaplavily braky, tolik nepohodlné komunistům. Naplno se ale projevil syndrom "zakázaného ovoce“. Že to byly opravdové braky, vyplavalo na povrch až jejich zlegalizováním. Jakousi selekcí se později objevily v antikvariátech v bednách od zeleniny, kus za pět korun.
Opravdového fajnšmekra tento vývoj neznepokojil. Tisíc kopií přece nemůže nahradit originál. Zůstával chladným. Agilní nakladatelé se chopili příležitosti. Nastal čas výcuců ze starých časopisů.
Na pultech antikvariátů se tu a tam objevily ročníky Junáka, nebo Vpředu. Nutno podotknout, že zmizely vždy z pultu, nabízené v jakémkoliv stavu. Jednoho dne objevil sběratel raritu. Pěkně vedle sebe stály v regále naprosto stejné poválečné ročníky Junáka!
"To přece není možné. Nikdy nemůže být dvacátý osmý ročník stejně silný jako dvacátý devátý!“ blesklo Gustíkovou hlavou. Záhadě přišel na kloub. Nějaký sběratel si dal svázat tři knihy tak, aby v jeho knihovně esteticky odpovídaly svou šířkou, bez ohledu na obsah!
V antikvariátech se již objevilo kde co. Nikdy však ročník časopisu Mladý hlasatel.
A pak se to stalo. Vytřeštěně zírá Gustík v antikvariátu na zcela zachovalý šestý ročník mladého Hlasatele. Kdyby už jeden takový neměl ve sbírce, neváhal by s koupí okamžitě a za jakýkoliv peníz. Roztřesenýma rukama hledá stránku s cenou.
Osm stovek!
To není možné. V knihovně nemá poklad za třicet tisíc. V mysli mu vyvstává příběh pana Rybáře/Hastrmana/ z Nerudových Malostranských povídek! Jeho kamínky také měly nakonec nevalnou cenu. Je rozčarován. Když uváží, že prodávajícímu dali třetinu ceny, tj. dvě sta padesát korun, má šestý ročník Mladého hlasatele, jedna z perel jeho sbírky, cenu lepší večeře!
