Ať se vám tahle kniha líbí více či méně, jedno jí upřít nelze – Malý princ má obrovské charisma. Autor Antoine de Saint-Exupéry si příběh o dítěti v dospělém člověku také sám ilustroval. A vlastně vše, o čem tento Francouz psal, taky prožil. Jeho dílo je stvořeno z osobních zkušeností, prožitků a snů. Na dobrodružství a nebezpečí hleděl očima básníka a dítěte. Ve své kráse a melancholii fascinuje Malý princ i po rovných 70 letech od prvního vydání.
Příběh o osamělosti, přátelství a lásce
Francouzský aristokrat, spisovatel a záložní pilot Saint-Exupéry stvořil rukopis Malého prince během pobytu ve Spojených státech po kapitulaci Francie za druhé světové války. Odjel tam se záměrem přesvědčit americkou vládu, aby vstoupila do bojů proti nacistickému Německu.
Uprostřed osobních otřesů a zrazujícího zdraví vytvořil na polovinu textů, kterými se proslavil, Dopis rukojmímu (1943) či posmrtně vydanou Citadelu (1948), soubor úvah o životě a smrti. A napsal hlavně křehký příběh o osamělosti, přátelství, lásce a ztrátě, ve formě Malého prince, který spadl na Zemi. Má vlastní planetu, jednu růži, tři sopky, baobaby, ochočil si lišku a dospělí jsou podle něj hrozně zvláštní.
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné,“ zní nejznámější věta této filozofické pohádky, viděné očima pilota, který ztroskotal na Sahaře, kde se setkal s Malým princem.
Prodalo se už 140 milionů výtisků
Tahle kniha je nejčtenějším a nejpřekládanějším dílem z francouzštiny; ve Francii ji zvolili nejlepší knihou 20. století. Byla přeložena do 250 jazyků a dialektů včetně Braillova písma. Ročně se jí prodá přes milion výtisků a s celkovým počtem před 140 milionů kusů je jednou z nejprodávanějších knih všech dob. Vyšla rok před autorovou smrtí a od té chvíle dodnes byla adaptována do všelijakých podob včetně audionahrávek, divadelních her, filmů či baletu. V roce 2008 vznikl i grafický román, který podle knihy nakreslil francouzský výtvarník a komiksový tvůrce Joann Sfar. V Česku vyšel komiksový Malý princ v překladu Zdeňky Stavinohové o rok později.
O světové proslulosti Malého prince se jeho autor už nedozvěděl. V roce 1944 odjel do severní Afriky a znovu se pustil do létání jako člen výzvědné letky Svobodných Francouzů. Věděl, že to je jen dočasný stav, ozývala se mu totiž stará zranění a bolesti. Velitelé mu proto povolili pouze osm startů. A z posledního, 31. července 1944, se nevrátil.
Básník, moralista, učenec... A muž vzduchu!
„Větry burácely v proudu vzduchu, hudba motoru objímala moji duši a slunce na mne vrhalo své oslnivé paprsky.“ Oblíbený syn z pěti dětí hraběnky de Saint-Exupéry, narozený 29. června 1900 v Lyonu, propadl kouzlu letectví, které tehdy bylo senzací. Nalezené trosky stroje Lockheed Lightning, ve kterém vzlétl naposledy, naznačují, že možná odešel ze života dobrovolně. Kdoví... Údajně nezvládal létání na moderních strojích, sužovaly ho dluhy, politická situace i nešťastný osobní život.
Tak zemřel jeden z největších humanistů 20. století, o kterém jeho představený z doby války napsal: „Ti, kdo jej znají blíže, v něm mohou vidět, co chtějí – básníka, moralistu, učence, kouzelníka. Ale my, jeho bratři, víme, že byl svou nejniternější bytostí mužem vzduchu. Ne však pro lacinou slávu, nýbrž z povolání, z vášně.“
