Do usínání

Když ticho břehy přemostí,
když zmoženi jsme slabostí
a objetí je jako hvězdná zář,
zní tiché tóny tajemné,
já hladím tebe a ty mne
a zapomínám, že jsem samotář.

Já nenávidím lichotky,
nehledím ráda na fotky
a rána mívám občas šedivá,
teď jsi tu se mnou jako sen,
pavoučí sítí opředen,
a na dlaních ti něha ulpívá.