V životě se s lidským dotekem setkáváme ihned po narození. O významu prvních doteků, které novorozeně na svém těle pocítí, nikdo nepochybuje. Laskavé doteky rodičů si pamatujeme z dětství. A co v dospělosti? Doteky milovaná osoby, které vnímáme jako velmi, velmi příjemné. Různé formy doteku mají velkou sílu. A povětšinou není tato síla doceněna a dostatečně využívána.
Životní energie
Léčivé účinky doteku známe dobře z léčitelské praxe. Například, když léčitel položí dlaň na nemocné místo a dochází k uzdravování. Pokud si to nedokážeme vysvětlit, napadá nás sugesce či autosugesce. Že si nemocný jen vsugeruje, že ustoupila nemoc, že ho nic nebolí. Ale uzdravení je možno dokázat lékařským vyšetřením. Kde se bere ta uzdravovací síla?
Nejdříve si tedy musíme povědět něco o tocích životní energie.
O životní energii se ví už po tisíciletí, možná statisíciletí. V různých kulturách v různých částech světa byla a je různě nazývána. Či (tchi), ki, reiki, prána, kundalíni. Anebo také kosmická energie, přírodní energie, Boží energie. Je to energie, na kterou funguje jakákoliv živá buňka. Energie na subatomární úrovni kvantové mechaniky. Nejsem vědec. Nedokážu sestavit správné rovnice. Dostávám sice někdy odpovědi na své otázky, ale nejsem tak znalý tohoto oboru, abych všemu porozuměl. Prostě vím, že se jedná o jakési subatomární vibrace, o velmi drobné časoprostorové vlny. Uvažuje se o využití tohoto jevu (časoprostorové vlny) pro pohon kosmických raket, takzvaný warpový pohon. Více fyzikálního popisu asi zatím nejsem schopen.
Tato životní energie má tak jemnou strukturu, že i pomocí cílené myšlenky a záměru s ní lze pracovat. Energie proudí tělem po určitých drahách. Cílem léčitelského úsilí je také rovnání a optimalizace těchto drah. Tam, kde je jakékoliv poškození organizmu, zvyšuje se potřeba této energie a tedy i její stahování z ostatních částí těla, ale i z okolí. To má pak i své vnímatelné projevy. Například porucha aury, možnost detekce citlivou osobou či zvířetem (kočky to umí spolehlivě), popřípadě vychýlení virgule.
Doteky léčitele
Jak už jsem řekl. V případě potřeby si organismus stahuje energii z okolí. K léčení poškození a tvorbě nových buněk je jí zapotřebí zvýšené množství. Léčitel může být člověk, který s energií umí pracovat, z okolí dokáže stáhnout větší množství a to předat tomu, kdo to potřebuje. Daří se mu to proto tak dobře, že toky energií vnímá (setkal jsem se i s člověkem, který je prokazatelně vidí) a může tedy s nimi pracovat efektivně a cíleně.
Vnímání energie
Kdo je sám vnímavější, také příliv energie cítí. Většinou jako teplo. Ale nemusí to být pravidlem. Ti, co s touto energií pracují, to znají. Lidský organismus má sice v některých případech již geneticky danou schopnost vnímání těchto časoprostorových vibrací, avšak příroda nás nevybavila k tomu žádným smyslovým vjemem. Proto si každý k tomu sám nějaký přiřadí. Jeden člověk tedy může cítit teplo a jiný chlad, šimrání, mravenčení nebo lechtání. Jak jsem již uvedl, je energie možné i vidět. Zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by toky energií byl schopen vyčuchat. Možná to jen nikdo nezkoušel.
Léčíme sami sebe dotekem
Ptáte se: To jde? Nejen, že to jde. Všichni to děláme. Samozřejmě podvědomě, intuitivně. Když se kamkoliv uhodíte, položíte si na to místo dlaň. I když vás bolí zub anebo břicho. Co uděláte? Položíte si ruku na bolavé místo. Proč? Protože to pomáhá. Jak? Teplo? Když si položíme ruku na naražené koleno, moc ho nezahříváme. Tlak? Při bolesti zubu přikládáme dlaň na tvář velmi zlehka. Co tedy? Ano, tušíte správně. Uzavíráme tím určitý energetický obvod tak, aby jím mohla energie cirkulovat a uspokojit v bolavém místě zvýšenou poptávku.
Léčíme dotekem své okolí
Z předchozích řádek už víte, že práce s touto energií není jen výsadou vyvolených. Naše podvědomí s energií pracuje, i kdybychom nechtěli. Patří to k základním životním funkcím. A kdykoliv se dotýkáme druhé osoby (organismu), proudí energie z místa přebytku do místa nedostatku, anebo tak, jaký máme myšlenkový záměr. Matky nehladí plačící dítě proto, aby ho očistily. A také zvyk pofoukat místo bolesti vznikl podvědomě jako simulace vjemu proudící energie s placebo efektem. Koneckonců hippoterapie, o které se říká, že pohyby při jízdě na koni léčí, nefunguje stejně, když se pohyb koňského hřbetu simuluje mechanicky. Přičítá se to vlivu prostředí, že se jezdí v přírodě. Ale my víme, jak to je. Víme o úžasném energetickém potenciálu koní. Co se týká canisterapie, kdy je k tělu nemocného přikládán jeden či více psů, tam už není o čem diskutovat.
Neváhejte proto, kdykoliv se setkáte s nemocí, využívat tyto vrozené dispozice ku prospěchu lidí ve svém okolí. Dotek není nic, co by bylo pohoršující, neakceptovatelné či nedůstojné. I předsudky lze překonat. Například v okamžiku, kdy je člověk v psychickém šoku, obejme prvního, byť cizího člověka, který je nejblíže, předsudky – nepředsudky.
Dotek je komunikace i prevence
Dotek je základní mezilidský komunikační prostředek. Byl tu dříve než první náznaky řeči. Člověku je proto už od pradávna vrozena schopnost komunikace dotekem. Má schopnost vyvolávat silné emoční a energetické stimulace. Proto jsou jeho léčivé možnosti tak dobře využitelné k preventivní ochraně před především civilizačními chorobami. Přiložením dlaně se napojím na nervový systém bioproudů v těle druhého člověka a jsem schopen mnoho věcí diagnostikovat. Proto také je v současnosti dotyková terapie základem mého léčitelského úsilí a věnuji se relaxačním masážním rituálům. Dobře profesionálně provedená relaxační prožitková masáž je vrcholnou formou emocionálně stimulačního dotyku.
A na závěr bych chtěl připomenout, že v situaci, kdy dotýkání opravdu není společensky přípustné, můžeme nahradit pohlazení laskavým slovem. Také má velkou sílu.
