Další důkaz, že Titanic měl prostě neskutečnou smůlu. Nezvyklé postavení Měsíce a Slunce vůči Zemi nejspíš fatálně ovlivnilo tragické potopení tohoto slavného parníku před 100 lety.
K tomuto závěru došli experti z Texaské státní univerzity, kteří zkoumali okolnosti této nejznámější lodní havárie. Neobvyklá konstelace podle nich vytvořila silný příboj, který umožnil, aby se do Atlantského oceánu dostalo mnohem více velkých ledovců, než je obvyklé.
Tyto obří kry, které se po srážce staly Titaniku osudné, pocházejí z oblasti Grónska. Vědci ale upozorňují, že velké ledovce normálně uvíznou v mělkých vodách mezi Labradorem a Novým Foundlandem. Na oceán se vyplaví teprve tehdy, když z velké části roztají. Případně je ale může z úžiny vysvobodit silný příboj.
Vědecký tým pod vedením fyzika Donalda Olsona nyní dospěl k závěru, že v lednu 1912 byl příboj natolik silný, že vyplavil do Atlantiku nezvykle mnoho těchto velkých ledovců. Podle síly mořských proudů experti spočítali, že právě do jednoho z ledovců vyplavených v lednu do oceánu Titanic o tři měsíce později narazil.
Vědci příboj vysvětlují tím, že 4. ledna 1912 se Slunce, Země a Měsíc dostaly do jedné řady, což zesiluje příliv a odliv. Zároveň byl Měsíc nejblíže k Zemi za posledních 1400 let. K přiblížení navíc došlo jen den poté, co Země na své eliptické oběžné dráze dosáhla největšího přiblížení ke Slunci.
„Toto uspořádání maximalizovalo vliv Měsíce na příliv a odliv v pozemských oceánech,“ prohlásil Olson. „Bylo to pozoruhodné. Šance na to, aby se proměnné seřadily právě tak, jak se to stalo, je totiž astronomicky velmi malá,“ dodal.
Titanic se potopil v noci ze 14. na 15. dubna 1912, když při své první plavbě narazil jižně od Nového Foundlandu na ledovec. Srážku nepřežilo 1520 lidí. Katastrofa vyústila řetězením lidských selhání – špatným řízením lodi, konstrukčními vadami i nezvládnutou evakuací.