Jde o speciální obor zaměřený na vzdělávání lidí vyššího věku. Především staví na hlavu zažité klišé, že se staří lidé učí obtížněji nové věci, případně, že nemají důvod se vůbec něco nového učit. Jde jen o to, že se učí jinak než mladí.
Geragogika. Poprvé se o této disciplíně zabývající se vzděláváním a výchovou lidí vyššího věku začalo mluvit v padesátých letech ve Spojených státech. Říká se jí někdy také gerontopedagogika. Nyní se stává oborem, který se vyučuje na vysokých školách a různých kurzech v celé Evropě. Je to jasné, s tím jak se prodlužuje lidský věk, ale hlavně jeho část, kdy pracujeme, se zvyšuje nutnost stále se učit něco nového.
Učte nás, jak jsme byli zvyklí
Paní, která před čtyřiceti lety začínala pracovat jako knihovnice, už dnes nevystačí s tím, že bude ručně zapisovat, kdy a komu knížku půjčila. Za svůj pracovní život se musela naučit pracovat s počítačem, s jeho různými programy, zdokonalila se v angličtině, naučila se ovládat DVD přehrávač, nahrávat různé texty či hudbu na CD a podobně. To vše ve své profesi nyní potřebuje umět, protože mladší kolegové to samozřejmě ovládají.
To dříve nebývalo, dříve si člověk v jedné profesi často celý život vystačil s tím, co se naučil, když do ní po škole nastoupil. A právě způsobům, jak lidi vyššího věku učit nové věci a jak je vychovávat k tomu, aby jim to šlo, se věnuje obor s názvem geragogika.
„Starší účastníci jazykových kurzů se učí jinak než mladí,“ říká Kateřina Horáková, lektorka angličtiny. „Neznamená to, že by se učili hůře, obtížněji, jen prostě preferují jiné způsoby a na nás je, abychom se jim přizpůsobili. Senioři si potrpí na slovníky, rádi si zapisují slovíčka a fráze. Naopak nemají důvěru k moderním způsobům výuky. Dávají také přednost českým lektorům oproti rodilým mluvčím a učebnicím, ve kterých mají u slovíček překlad. Naopak mladí lidé mají rádi učebnice kompletně v jazyce, který se učí a jako lektory rodilé mluvčí,“ popisuje.
Je to jasné, starší lidé se prostě chtějí učit způsobem, jakým byli zvyklí učit se jako děti. Není na tom nic špatného ani divného a je fajn, že lektoři konečně pochopili, že sedmdesátník v kurzu italštiny opravdu nemá chuť lepit si na čelo obrázek krokodýla a nechávat kolegy hádat, jak se toto zvíře nazývá italsky. Výuka typu „škola hrou“ často seniory děsí a odrazuje od toho, aby se do jazykových kurzů přihlásili.
Čím mladší, tím lepší neplatí
Zkušenost, že starší lidé vyžadují jiný přístup než mladí, má také lektorka Vlasta Dubinová, která učí seniory pracovat s počítačem. Sama je v seniorském věku, a to v mnoha jejích klientech vzbuzuje důvěru. „Často říkají, že když jim to vysvětloval někdo z rodiny, byl na ně příliš rychlý. Chválí si, když je lektor trpělivý,“ uvádí. Nejstaršímu účastníkovi jejich kurzů bylo čtyřiaosmdesát a zcela bez problémů se naučil s počítačem perfektně pracovat.
„Je zajímavé pozorovat, jak pracuje paměť starších lidí,“ vypráví Kateřina Horáková. „Stává se, že si nejsou schopni vybavit anglické slovíčko, které se učili v minulé lekci, ale místo něj použijí výraz v
němčině, kterou se učili jako děti a nepoužívali ji čtyřicet let. Sami jsou překvapeni, co všechno se jim začne znovu v paměti vybavovat. Když mozek začnou trénovat, jako by se jim vracelo to, na co už dávno zapomněli,“ popisuje své zkušenosti lektorky.
Evropská komise nyní financuje kurzy pro lektory cizích jazyků, kteří se chtějí věnovat právě seniorům. „Mnoho studií prokázalo, že při výuce jazyka neplatí čím mladší, tím lepší. Schopnost učit se věkem nesnižuje, jen se starší lidé učí jinak než děti,“ stojí ve zprávě Evropské komise k tomuto projektu.
O geragogice ještě uslyšíme
Gerogagika je ukázkou toho, jak se svět stále více zajímá o to, co si myslí a přejí lidé dříve narození. Ještě před třiceti lety by nikoho ani nenapadlo přemýšlet nad vzděláváním penzistů, natož nad tím, jak na to, aby pro ně učení bylo co nejpříjemnější. Ostatně, první cyklus přednášek pro lidi
vyššího věku pořádala Palackého univerzita v Olomouci v roce 1986. Až v devadesátých letech začaly vznikat různé univerzity či akademie třetího věku a programy pro vzdělávání seniorů, jaké jsou dnes běžné při většině vysokých škol. A v roce 1995 bylo založeno občanské sdružení Asociace Univerzit třetího věku, které systém vzdělávání starších lidí stále zdokonaluje.
