Když soumrak padá
na krajinu, než noc
přehodí svůj
tmavomodrý šál,
pak měsíc, tulák
mezi hvězdami,
se vydá oblohou,
jakoby doma se sám bál.
A hvězdy jej uctivě
provázejí a slyšet je
i hvězdné šeptání,
těší se na úsvit ranní,
než vybledne tmavomodrý
šál do bílé mlhy,
tak ony také ulehnou
v ranním svítání.