Historek o tom, proč vlastně italský průmyslník Ferruccio Lamborghini začal po traktorech vyrábět i rychlá sportovní auta, existuje několik. Tuhle furiantskou však po letech potvrdil i továrníkův syn Antonio.
Ferruccio Lamborghini si koupil nové ferrari a měl u něj potíže se spojkou, která toho moc nevydržela. Lamborghini proto zapojil své konstruktéry, kteří použili kvalitnější náhradu, původně určenou pro traktory. Lamborghini pak přijel za Enzem Ferrarim, aby mu poradil zlepšovák, jenže se zlou se potázal. Hrdý a vznětlivý Ferrari, tvůrce rudých vozů z Maranella, zuřil a křičel, že nějaký Lamborghini, co neumí řídit ferrari a vyrábí leda traktory, mu nebude radit, jak dělat sporťáky.
Hádka ve velkém stylu skončila jak jinak než italsky. Ferruccio Lamborghini práskl dveřmi se slovy: „Já ti ukážu, že umím vyrábět i sporťáky!“ A svůj furiantský slib splnil. Najal ty nejlepší techniky, konstruktéry i designéry, některé dokonce přetáhl od Ferrariho. No a na výsledek jejich práce se nemuselo dlouho čekat.
Začalo to přesně před 50 lety
Lamborghini založil novou firmu 7. května 1963, tedy před rovnými 50 lety. Tím se začala psát historie fantastických supersportovních vozů s býkem ve znaku. Už na podzim 1963 totiž představil Lamborghini na turínském autosalonu první vlastní model, typ 350GTV s vidlicovým dvanáctiválcem originální konstrukce. O tři roky později pak přišlo jedno z nejslavnějších Lamborghini, typ Miura, poprvé pojmenovaný po další vášni Ferrucia Lamborghiniho, býcích. Toto zvíře má ostatně továrna na sportovní auta, ale i její předchůdkyně produkující traktory, dodnes ve svém emblému.
Už čtyři dekády ale ani jeden z podniků nepatří Lamborghiniům. Na začátku 70. let se totiž sešlo několik faktorů: nezájem syna Antonia o automobilový byznys, finanční potíže po odřeknutí vládní zakázky na traktory i nástup ropné krize. A tak Ferruccio Lamborghini obě firmy prodal a stáhl se do ústraní. Až do své smrti 20. února 1993 (bylo mu 76 let) žil na ohromném statku La Florita ve středoitalské Umbrii a věnoval se hlavně pěstování ušlechtilých vín.
Hranaté zjevení ukázalo další cestu
Automobily Lamborghini ale s odchodem svého duchovního otce rozhodně neskončily. Naopak, v roce 1974 přišel na svět jeden z nejúžasnějších modelů, Lamborghini Countach. Auto se strohými hranatými liniemi, které se vyrábělo až do konce 80. let, působilo trochu jako zjevení po dlouhé éře, kdy většina sportovních vozů měla měkce zaoblené tvary. Ostře řezaným liniím pak zůstala značka Lamborghini věrná dodnes.
Od poloviny 70. let prošla firma rukama různých majitelů, v letech 1987 až 1994 ji vlastnil Chrysler, poté indonéský Megatech a nakonec v roce 1998 skončila, podobně jako Bentley a Bugatti, v náruči koncernu Volkswagen, přesněji pod značkou Audi. Německá automobilka tehdy dala za italského výrobce zhruba 110 milionů dolarů a předsevzala si, že postaví značku Lamborghini opět na nohy. Po patnácti letech to vypadá, že se náročný úkol podařil.
Nadpozemská auta, nadpozemské ceny
Firma sídlící v šestiapůltisícovém městečku nedaleko Boloně vždy vyráběla fascinující auta. Po Countachu přišlo Diablo (1990 až 2001), pak Murciélago (2001 až 2010), menší Gallardo (2003) nebo Aventador (2011). Z přehlídky nádherných sporťáků vystupuje obrovské a trochu neforemné terénní Lamborghini LM002 (1986 až 1993). To ale nejspíš jen trochu předběhlo svou dobu, protože dneska podobná auta úspěšně vyrábí i Porsche.
A ceny těchto vozů? Jsou stejně nadpozemské, jako samotné supersporty. Tak třeba částka za model Aventador se v korunách blíží k deseti milionům a s příplatkovou výbavou ji klidně překročí. Jenže to zdaleka není strop. Některé zvlášť vypiplané verze vozů s býkem ve znaku, které zvládnou zrychlení na stovku pod tři sekundy, stojí i mnoho desítek milionů.
