Den vítězství, který připadá na 8. května netřeba představovat. Méně lidí ví, že o dva dny později před 80 roky, tedy 10. května 1933, vyvrcholila nacistická propagandistická akce proti spisovatelům, vědcům, publicistům a umělcům veřejným pálením knih napsaných v "neněmeckém duchu".
Od svého nástupu do funkce v březnu 1933 prosazoval říšský ministr lidové osvěty a propagandy Joseph Goebbels "očištění" německé kultury od "cizorodých" prvků. Impulzem k samotnému aktu byla celonárodní kampaň studentské asociace proti "neněmeckému duchu v kultuře" z počátku dubna. Následně pak studentská asociace zveřejnila dvanáctibodový seznam tezí, které volně odkazovaly na středověké reformní požadavky kazatele a reformátora Martina Luthera, který byl velkým antisemitou. Teze vyvěšené na plakátech volaly po očistě německého jazyka, literatury a kultury a na mušku si nepokrytě braly "židovský intelektualismus".
Skvosty v plamenech
V plamenech se ocitla díla Alberta Einsteina, Heinricha Manna, Bertolda Brechta, Liona Feuchtwangera, Sigmunda Freuda, Ericha Marii Remarquea, Karla Marxe, ale i Ernesta Hemingwaye, Jacka Londona a dalších osobností ze světa kultury a vědy. Mezi pálenými díly se ocitly také svazky německo-židovského básníka z 19. století Heinricha Heineho, jehož proroctví ze hry Almansor se právě začalo naplňovat: „Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.“ Celkem bylo spáleno na 20 tisíc knih od asi 400 autorů.
Nejmasovější akce se uskutečnila v podvečerních hodinách v berlínské metropoli na Operním náměstí, kde elektrizující atmosféru podtrhovaly hořící pochodně. Ultrapravicová mládež nejprve pochodovala centrem města, aby po příchodu na náměstí za účasti 40 tisíc zfanatizovaných lidí rituálně spálila tisíce "zvrhlých" knih. To vše za doprovodu hudby a recitací a v přímém rozhlasovém přenosu. „Židovský intelektualismus je mrtvý!“ hlásal Goebbels.
Umetená cesta pro Hitlera
Někde musely být demonstrace odloženy kvůli nepřízni počasí, jinde došlo k jejich přesunutí až na oslavy letního slunovratu. Celkem se ale "nepohodlné" knihy pálily v 34 univerzitních městech po celém Německu. Část autorů, kteří se ocitli v "klatbě", uprchlo ze země, někteří spáchali sebevraždu.
Adolf Hitler byl jmenován říšským kancléřem v lednu 1933. Konzervativci se tehdy domnívali, že mají údajně nezkušeného politika pod kontrolou a že se ho v případě potřeby snadno zbaví. Jak tragický to byl omyl, se ukázalo již krátce po Hitlerově jmenování.
Po zinscenovaném požáru Říšského sněmu byla omezena základní ústavní práva v zemi, v březnu pak byl vydán zákon opravňující vládu k vydávání norem bez zásahu parlamentu. Následovaly brutální zásahy proti vnitrostranické opozici, levici, odborářům, Židům a dalším "nepřátelům" nového zřízení. Po smrti prezidenta Paula von Hindenburga v srpnu 1934 stanul Hitler jako jediný "vůdce a říšský kancléř" s konečnou platností v čele Německa. Hitler byl u moci 12 let a na jejich tragickém konci byly desítky milionů zmařených lidských životů.
