Dosáhl toho hodně a v polární pustině je už jako doma. Známý dvaašedesátiletý polárník Miroslav Jakeš se však do důchodu v žádném případě nechystá. Teď spřádá další smělý plán. Sní o výpravě na lyžích na jižní pól i výstupu na nejvyšší horu bílého kontinentu Vinson Massif, vysokou 4897 metrů. Své přání by si mohl splnit už na přelomu roku, pokud se na pól dostane jako placený průvodce. Náklady na výpravy na severní a jižní pól totiž dosahují minimálně půl milionu korun, takže kdyby na ně český polárník nejezdil pracovně, nemohl by si je prý dovolit.
První Čech na lyžích na severním pólu
Je to právě 20 let, co jako první Čech došel s mezinárodní výpravou na lyžích na severní pól (10. května 2003). Od roku 2004 se tam už coby průvodce podíval čtrnáctkrát. Jakeš však má za sebou i jiné náročné výpravy. Za světově jedinečný se považuje jeho sólový přechod Grónska z východu na západ během září a října 1996 bez jakékoliv cizí pomoci, spojení a v utajení.
Přestože Jakeš považuje severní pól za nejnebezpečnější, neboť se jeho ledová krajina neustále mění a člověk předem neví, co ho čeká, chce se na něj vracet každoročně: „Jdete celou dobu po zamrzlém oceánu, jehož led se vlivem mořských proudů a větru pohybuje i během noci. A tak ráno můžete být o deset kilometrů jinde. Je to dobrodružný pochod. Jak se kry lámou, utvářejí nádherné útvary a vznikají vodní kanály a plochy, mezi kterými musíte kličkovat. Severnímu pólu vždy dávám přednost před ostatními lyžařskými výpravami.“
Turisté vyrážejí v dubnu
Pro turistickou veřejnost se pořádají na severní pól výpravy, a to v dubnu, kdy jsou optimální mrazy a po celý den už svítí slunce. Létá se tam ze souostroví Špicberky na dočasnou polární stanici Barneo, odtud pak vrtulníkem na místa startu, anebo přímo na pól pro ty, kteří chtějí vidět jen toto místo. Lyžaři nejčastěji startují z 89 stupně zeměpisné šířky, to je zhruba 112 kilometrů od severního pólu. Cesta trvá přibližně osm až devět dní. Nejdelší trasa je z 88 stupně a trvá maximálně dvacet dní.
„V porovnání se severním není pochod na jižní pól z lyžařského hlediska tak náročný, neboť člověk jde po pevném ledovci, jehož poloha je stálá. Sice na antarktickém ledovci mohou být trhliny, více tam fouká a může být větší mráz, ale naopak v noci tam svítí více sluníčko a tím je ve stanu tepleji.“
Teploty klesají pod minus 40 stupňů
Jakeš má i další plány, ale nerad o nich mluví. Jejich uskutečnění závisí na získání peněz. A samozřejmě taky na zdraví. Třeba při poslední výpravě na severní pól si poranil nohu, když vystupoval z vrtulníku. Přesto došel na pól, dodnes se však z tohoto zranění léčí.
Polárník musí být připraven na všechna nebezpečí, z hlediska přežití je nejdůležitější mít dostatek jídla, paliva a kvalitní lehké vybavení. Vzhledem k tomu, že teploty při výpravách klesají až pod minus 40 stupňů, musí také dávat pozor na omrzliny. Letos prý byly větší mrazy, než je obvyklé.
Jakeš má už amputované omrzlé prsty na noze. K úhoně ovšem nepřišel na severním pólu, nýbrž při zimním výstupu na nejvyšší horu Jižní Ameriky: „Pokud při omrzlině ještě úcítíte, když do ní píchnete, je to dobré. Pokud to necítíte, znamená to, že tkáň už odumřela. Postupně zčerná a odloupne se od zdravé. Nejčastěji jsou tak postiženy konečky prstů,“ vysvětluje Jakeš, který bude mít jako jediný Čech kvalifikaci polárního vůdce v nově založené mezinárodní organizaci polárních vůdců.