Blaženka se bojí. Otevře třeba Blesk, nebo AHA. Velké titulky a velké fotografie upozorňují na průšvihy kolem. Známá herečka se nahá koupala v kašně, opilý dirigent symfonického orchestru usnul u kontejneru. Velké poutače bulvárních novin doprovází nejméně poutavý text. Všude násilí, vraždy, podvody. Taková je doba. Ty tam jsou zprávy o pracovních úspěších, nových stavbách socialismu a splnění pětiletky za čtyři roky. Hrdinou už není soustružník, Stachanovec a kombajnér. Na výsluní sdělovacích prostředků postoupili kriminálníci, narkomani, kontroverzní podnikatelé a zkorumpovaní politici. No a jestliže i v televizi se pořád střílí, na ulicích jsou přepadávány ženy jakéhokoliv věku a násilí je v televizi hlavním produktem, není se co divit. Žena z lidu se bojí!
Blaženčin manžel Aloiz je cynik. Na četné stížnosti své ženy pravil: "Nečum na ty blbosti. Přečti si raději F.L.Věka, nebo Babičku. Dnes jde všude především o prachy. Hovadiny, kterými krmí národ komerční televize by byly k smíchu, kdyby na ně nečumělo tolik lidí. Třeba takový Texas Ranger dostane v každém díle seriálu tolik bití, že by to zapřičinilo tři měsíce pracovní neschopnosti. On je ale nezraněn! Navrhuji, aby před každým dílem vystoupil Krakonoš a vhodil do placu název Krkonošské pohádky!“
Blaženka ví své. Ona byla vždy romantická duše. Slzela při knížkách typu Její srdce milovalo, ústa lásku zapírala, nebo Oči, jež neumí lhát. Má ráda svého muže, třebaže se jejímu romantickému zaměření cynicky vysmíval. Je to jinak hodný člověk a skvělý otec rodiny. Čas od času ji sice pokazil zážitek z romantického filmu, ale za týden mu odpustila.
Jednou šli z kina vlahou nocí. Blaženka se ještě myšlenkami toulala po cimbuří. Pod ním, samozřejmě kvůli ní, píchali se šavličkami dva sokové v lásce. Obrátila se na vedle jdoucího manžela a rozhořčeně špitla:
"Ty by ses tak kvůli mně nepral!“
"Blaži, to víš že ne! Určitě bych byl prachatý a na to šermovaní bych si někoho najal! Ten by si utřel hubu od špeku, sebral měšec a bylo by to vyřízeno!"
Jindy opouštěli film Černý tulipán. Delon opět někoho propíchnul a hodil na něj černý tulipán. Blaženka si tu scénu cestou v mysli několikrát přehrála, když ji vyrušila manželova poznámka: "Zajímá mne, odkud bral Delon ty tulipány. Nevšimnul jsem si, že by měl na zádech ruksak, nebo krosnu!“
Oba manželé se doklopýtali do důchodového věku. Blaženka se už od televize nehne. Jednou se svěřila již pohodlnému manželovi: "Já už se v té naší vesnici bojím jít sama i do sámošky. Co když mne cestou přepadne nějaký úchyl? A bojím se i doma, když jsem sama. Co když k nám někdo vyleze oknem?“
"Už toho mám dost! To, že by za bílého dne na vesnici přepadl důchodkyni sexuální maniak je velice nepravděpodobné. Riskovat průšvih kvůli rohlíkům, pecnu chleba a nějakému pití je přece blbost. No a s tím oknem? To bys musela vykecat v sámošce, že máme doma v kredenci milion a zapomenout venku žebřík při umývání oken!“ rozčílil se manžel Aloiz.
A přece se Blaženčiny obavy vyplnily. Nestalo se tak v rodné vísce, ale ve městě při návštěvě dcerky.Už sešeřelým městech spěchala Blaženka k nádraží temnou ulicí. Najednou zpozorovala, že ji sleduje neznámý pán. Dala se do běhu. Pán jí následoval. Blaženka běžela ze všech sil. Hrůzou se jí zježily vlasy, rázem byla zpocena na celém těle. Běžela jako o život. Za sebou slyšela těžký dech. Najednou se před ní zjevily otevřené dveře činžáku. Vlétla dovnitř a vydala se po točitých schodech. Asi ve třetím poschodí narazila na plechové dveře na půdu. Byly uzamčené! Otočila se, dala si ruce před tvář v očekávání nejhoršího. Pán dodusal těsně k ní. Poklepal jí na rameno a vykřikl:
"A teď honíš ty!“
