Jarda popleta

Jarda popleta

22. 5. 2013

Jarda Suchomel byl člověk prudký. Celý život se živil prací svých rukou. Na stará kolena vyčítal na potkání bývalým úředníkům pohodlný život a dával najevo, že jeho tělesná sešlost je ranou osudu. Časté prodlevy v příkopech po alkoholové noci jako by nebyly. Jarda byl člověk hádavý a jako kibic při kartách býval často bit. To se potom ve vší tichosti odebral s lahví do ústraní. Tam natankoval, načerpal další sílu a šel se mstít. Kolikrát si popletl hospodu, vlétnul do lokálu a začal demolovat zařízení. Promile alkoholu mu dodaly nebývalou sílu. Jednou se natrefil do průběhu školení CO v dolní hospodě. Zarazila jej velká účast občanů. Vytřeštil oči, zalapal po dechu a zvolal:

,,Tu masku si nasazujete blbě!“ Instruktorovi, který byl právě při plném výkladu, začal cpát zpola nasazenou masku na vyděšený obličej. Jakmile se napadený bránil, dostal ránu do zubů. Školený voják se nedal a Jarda vyletěl ze školící místnosti i z hospody. Podle jeho nátury se vrátil, spletl si školící místnost s lokálem a zaútočil na hostinského. Ten se v pudu sebezáchovy schoval za nálevní pult. Jardova strašná rána se minula cíle, ale zabořila se do plechu výčepního pultu. Ještě drahnou dobu ukazoval hostinský tu prohlubeň jako místní raritu! Hodná a osudem sužovaná Jardova manželka pak chodila po stopách Jardových excesů s balíčkem stokorun a platila utrpěné újmy.

Místní rváč a násilník ale jednou pořádně narazil. Při taneční zábavě urazil nevybíravými slovy neznámou malou paní. Její tanečník, malý človíček, vyzval jej na hospodský dvůr ke pěstní konfrontaci. Jarda rychle přehlédl situaci, vykasal si rukávy a za pozornosti četného publika se po mužíkovi ohnal. Netrefil ho. Najednou se ocitnul na zemi. Přeletěl mužíkovi přes hlavu. Pak vleže na zemi dostával jeden úder za druhým. Pak jej vítěz obrátil na břicho. Za nohy ho odtáhnul k primitivnímu pisoáru a namočil mu nos do odpadu, jak se činí neslušnému štěněti. Později se ukázalo, že malý muž je džudista a bývalý člen ochranky samotného Klementa Gottwalda!

Jak čas běžel, Jarda se uklidnil. Žena mu zemřela. Světlem jeho života se stal vnouček, nadějný fotbalista. Jarda kvůli němu vstoupil do fotbalového výboru a stal se platným členem. A vnouček se činil. Nadějný žáček, výborný dorostenec a posléze vynikající útočník místního fotbalového oddílu.

Najednou se ale v jeho chování projevily nepříznivé geny. Kluk nastřílel v sezóně dvacet branek, ale byl desetkrát vyloučen za kecání a hrubost! Najednou zatoužil po vyšší fotbalové třídě. Pětkrát ohlásil přestup a měnil kluby jako ponožky. Jarda, jako každý rodič a prarodič následoval kluka na všechny jeho mistrovské zápasy. Každou neděli usedl do žluté škodovky. Vždy odjel na zápas, kde právě hrál jeho vnouček. A všude o sobě dával patřičně znát.

Přiblížila se sedmdesátka. Žlutá Jardova škodovka se stala pověstnou. Příchodem na hřiště se z Jardy stal pardál. Hádal se s domácími, vytvářel konflikty. Nadával rozhodčím, vbíhal do hřiště. Prostě dával o sobě vědět. Na zápasy svého vnoučka odjížděl hned po obědě. Prodlužoval si rozkoš nedělního odpoledne rekognoskací terénu. Nechával si to nejlepší na konec, jako jedlík játrové knedlíčky při konzumaci polévky.

Tu neděli seděl už časně odpoledne na hřišti. Nejprve relaxoval. Později sledoval zápas žáčků i dorostu. Udivilo jej, že pořád nevidí ani jediného hráče svého prvního mužstva. Nepřišel jej přivítat ani hrající vnouček.

Konec předzápasu. Venkovské hřiště se začíná plnit fanoušky domácích. Jardovou hlavou začínají putovat neveselé myšlenky. Vnoučkovo mužstvo na tom není nejlépe. Je na chvostu tabulky, zájem diváků odpadá. Ale tohle?

Na zelený trávník se pomalu loudají hráči domácího mužstva. Jarda poposedává celý nervózní. ,,Že by se hráči rozhádali? Nedostavili se k zápasu.? To je konec. Oddíl čeká pokuta!“

Rýsuje se průšvih jako mraky. Ani jeden hráč, ani jeden fanoušek! S rukama v dlaních sedí na lavičce a očekává věci příští. Najednou zvedne oči a vytřeští je! Z kabiny hostí vybíhá úplně jiné mužstvo!

Jarda je na pokraji duševního kolapsu. Před několika lety absolvoval slabou mozkovou příhodu. Půl roku s ní marodil. Teď už jen trošku zadrhává!

,,Tak to je konec, kleplo mne to podruhé a zrovna na hřišti!“ víří mu hlavou smutná skutečnost.

Pak mu to došlo. Dotazem na nejbližšího fanouška domácích vyřešil záhadu. Druhá mozková příhoda se odkládá. Dověděl se totiž, že se nalézá na jiném hřišti.

Jeho kluci začínají právě hrát ve vesnici, vzdálené odtud deset kilometrů!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.