V životě výpravčího Franty Rendla se začala rýsovat nebývalá událost. Zájezd železničářů lehátkovým vozem do osmi západních států. Nebylo by na tom nic divného, kdyby se ten zájezd nekonal v roce 1973! K tomu účelu si Fanouš zakoupil filmovací kameru Meopta na film super osm. Ve stejnou dobu si pořídil podobný přístroj i jeho kamarád Honza Ševčík, zvaný Šejna.
Zatímco Fanouš hodlal být pouze kameramanem dokumentárním, jeho kamarád si stavěl do cesty jiné ambice. Umělecké. Jakožto zuřivý ochotník hodlal natočit němý film ve stylu grotesek z Amerického zlatého věku. Sepsal scénář, hledal herce. Marně. Nikoho ze svých divadelních nadšenců se mu nepodařilo zaujmout. Posléze mu došlo, že by na takový, byť krátký a černobílý film spotřeboval neúměrné množství materiálu. Finanční efekt nulový, zájem minimální. Vrhnul se tedy jiným směrem. Filmoval příběhy svého psa Bondyho a zaznamenával přírůstky svého vietnamského prasete. Za účelem natočení rozbřesku a probouzení přírody spal jednou se psem Bondym do rána v lese. Pln klíšťat, rozespalý a promrzlý vyprodukoval film nevalné úrovně. Jeho promítání pak musel vyfutrovat pornofilmem importovaným z Dánska.
Dokumentarista Fanouš ulovil sólokapra hned na počátku své činnosti. Filmoval domácí zabíjačku se všemi příbuznými. Najednou přiběhl rozčilený soused, že se právě do místního potoka převrátil autobus. Naštěstí v něm byl akorát nezletilý šofér, který jej odcizil a pak nezvládnul řízení. A tak se stalo, že první kameramanův počin byl plný lidí, dnes dávno zemřelých. Neuvěřitelný zájezd do kapitalistické ciziny v naprosto neuvěřitelné době stal se pak hlavní perlou Fanoušova fundusu.
Druhou perlou byl krojovaný průvod místních lidovců při příležitosti Tradičních hodů. Fanouš právě filmoval hodový fotbalový zápas, když spatřil pod lesem podivný průvod. Kameraman rychle vyměnil kazetu, nasadil novou, barevnou a vydal se vstříc barevné podívané. Krojovaný průvod zahajovaly malé děti v kyjovských krojích. Následoval krojovaný dorost. Za krojovanou kapelou z Moravského Slovácka kráčela místní chasa. Cifrování a lidové písně vytvářely kolorit radostí Roku na vsi. Zlatým hřebem ovšem byli dva opentlení mládežníci na opentlených koních. Na jednom koni šuhaj, na druhém dcérečka! Vše by bylo v pořádku, kdyby se to neodehrálo na vesnici od Moravského Slovácka značně vzdálené. Tihle folkloristé posléze odevzdají kroje do půjčovny. Prostou pravdou ale zůstává, že v krojích navštíví mši svatou! Koně snad zůstanou před kostelem.
Celá záležitost byla ovšem vylepšena jedinečnou událostí. Na silnici zastavil mercedes. Vyběhl tlustý pán v tyrolském klobouku s drahou kamerou v ruce. Folklór jej fascinoval. V domnění, že se ocitnul v lůně Moravského Slovácka, věnoval drahý barevný materiál k nafilmování paskvilu. Nedošlo mu asi, že Vlčnov se svou Jízdou králů leží jinde, asi od dvě stě kilometrů dále!
Fanouš dále hromadil zajímavé dokumenty. V hlavní roli byla rodina, fotbal a zájezdy. Shromáždil tak něco, co po něm zůstane pro generace příští. Nakonec ale největšího úspěchu dosáhl přece jen kamarád Šejna. Pokračoval dále v experimentech. Filmoval i na svatbách podle scénáře a choval se jako skutečný režisér.
Hozníkovi náhle zemřela tetička Hermína. Bylo samozřejmostí, že ,,umělec“ se zhostí se ctí nabízené příležitosti. Nafilmuje tetiččin pohřeb. Kolem jeho další činnosti se rozprostřelo tajemství. Honzík tajně navštěvoval hřbitov a vybíral nejlepší místo k celé produkci. Konečně nastal okamžik pohřbu. Honzík byl u všeho, jeho kamera vrčela skoro neustále. Spokojeným příbuzným pak po několika týdnech předváděl své dílo.
V setmělé místnosti plné příbuzných se na plátně začalo odvíjet něco nevídaného. Film počal záběry živé tetičky. Následoval pak pohled do otevřeného hrobu. Transfokátor zabral nejdříve dno a postupně najížděl ven, na okraj. V prolínačce se ubíral pohřební průvod ku hřbitovu. Záběr byl opět vystřídán, tentokrát ovšem v opačném gardu. Černá díra očekávala rakev a záběr pokračoval až na dno. Tak se s železnou pravidelností prolínal pohřební průvod a pohled do otevřeného hrobu. Hosté ječeli zděšením a strýček Bonifác omdlel!
A tak v letitém souboji dvou přátel, kameramanů nakonec zvítězil ten, který dokázal amatérsky natočit pravý a nefalšovaný horror!
