V poslední době mi udělal radost seriál Život je ples, ve kterém jsem hraju postavu s přezdívkou Tramp. Je to věčný kluk, který si uchoval mládí i do domova důchodců, a to je důležité. Je mi už také přes sedmdesát, ale mám pocit, že jsem stejný jako v době, kdy jsem sám trampoval. Vím, že je to jen můj vnitřní pocit, ale mládí ve mně je a nechci se ho zbavovat. Myslím, že v lidech, kteří v mládí trampovali, ta touha po svobodě a chuť poznávat pořád něco nového zůstala navždy. Je jedno, jestli jim je sedmdesát nebo sto, jestli jsou na pohled staří, ale tam uvnitř, tam to pořád je. Sympatické mi na té postavě je, že se pořád vytahuje, že si hraje na mladšího. To je dobře. Někomu to může připadat směšné, ale já si myslím, že chlap by se měl vytahovat pořád.
Podle mě by se mělo točit více seriálů a filmů o starších lidech, o těch, kteří mají něco za sebou. Ony se televize snaží zaujmout hlavně mladé diváky, protože z nich cítí peníze, které přilákají sponzory a reklamy, ale to je taková blbost. Právě starší lidi by se rádi na televizi dívali, jen by tam muselo být více věcí o nich. Jenže dnes se společnost chová jako by zkušenosti a moudrost byly spíše na obtíž.
