„Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice, svěřují se jí docela, psaníčka do ní házejí ze dvou stran, z jedné smutná a z druhé veselá...“ napsal téměř před 100 lety básník Jiří Wolker. První schránka na dopisy se ale poprvé objevila o hodně dříve a dnes je všechno úplně jinak.
K zřízení schránek došlo nejspíš v Paříži za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV., který před 360 lety, 17. června 1653, nařídil Jeanu-Jacquesi Renouardovi de Villayer vybudovat poštovní službu. V Paříži se tak na zdech domů objevily první poštovní schránky.
S nimi také tehdy přešla povinnost zaplatit poštovné z příjemce na odesílatele. Známky, které byly zavedeny až o téměř dvě století později, v roce 1840 v Anglii, nahrazovaly nalepené cedulky, jakési stvrzenky o zaplacení poštovného. V českých zemích se poštovní schránky plně uplatnily až po roce 1826, v polovině 19. století jich kupříkladu v Praze bylo již přes dvacet.
Od poslů ke schránkám
Zprávy se již ve starověku posílaly prostřednictvím poslů, současná pošta má prazáklad v Itálii v 15. století, kde vznikly na základě požadavků obchodníků a diplomatů první kurýrní služby. Za předchůdkyně poštovních schránek bývají někdy považována tzv. lví ústa. Tyto schránky pro anonymní udání byly instalovány v 15. století v Benátkách, Římě či Janově. Byly užívány až do 18. století.
První schránky pak vznikly až v roce 1653 ve zmíněné Paříži, kde tehdy žilo asi půl milionu obyvatel. V té době se mohly ve Francii dopisy doručovat jen mezi městy, příjemce si navíc pro své psaní musel dojít na příslušný úřad. To se nelíbilo šéfovi poradců krále de Villayerovi, který zavedl na hlavních pařížských ulicích poštovní schránky. Zprvu jich bylo 15 a byly vybírány "pošťáky" třikrát denně, v šest, 11 a 13 hodin.
Další novinkou bylo placení poštovného odesílatelem, protože do té doby jej většinou platil adresát. Od srpna 1653 musel mít tedy dopis v rámci Paříže nalepenou cedulku, stvrzenku o zaplacení poštovného. Tyto nálepky a předchůdkyně poštovních známek se daly koupit do zásoby na úřadě, vydržely ale pouze asi 12 let, pak byla celá tato pařížská "malá pošta" včetně schránek zrušena. Důvody nejsou známy, spekuluje se o tom, že byla tato služba příliš drahá či málo užívaná.
Ve většině zemí světa byly poštovní schránky zavedeny až v 19. století. Na území Česka se schránky na dopisy poprvé objevily v roce 1817. Zpočátku jich bylo jen několik desítek. K jejich rozšíření došlo po roce 1850 se zavedením poštovních známek.
V současnosti mívají v různých zemích jednotnou barvu a tvar, i když ani toto není pravidlem. Oranžové jako v Česku jsou v Estonsku a v Indonésii, žluté kupříkladu v Německu, Rakousku, na Slovensku či ve Francii, červené v Anglii, Itálii, Austrálii, Japonsku či Polsku. V USA a v Rusku jsou schránky modré, v Číně či v Irsku zelené a na Filipínách šedé. V Británii se navíc rozlišuji schránky podle konstrukce na sloupové, nástěnné a připevněné na sloupy pouličního osvětlení.
Dopisy se píší čím dál méně
Jenže v moderní době nemá pošta na růžích ustláno. V Česku se za posledních pět let se snížil počet poštovních schránek o 1400 na 22 350. Počet obyčejných dopisů a pohledů, které pošta doručuje, klesl ve stejném období téměř o čtvrtinu na 407 milionů.
Snižování počtu schránek souvisí právě s poklesem posílaných dopisů, které stále častěji nahrazují SMS a elektronická pošta. Pro lidi je moderní komunikace pohodlnější, levnější a rychlejší. „Někde jsme také schránky měli na budovách, které nejsou naše, a musíme je na přání majitelů odstranit. Stále ale dodržujeme počet daný ČTÚ,“ dodala mluvčí pošty Marta Selicharová.
Podle vyhlášky ČTÚ musí být v obci s méně než 10 tisíci obyvateli na každých 1000 obyvatel nejméně jedna poštovní schránka. Pokud má město více než 10 tisíc obyvatel, pak vzdálenost k nejbližší poštovní schránce nesmí přesahovat jeden kilometr.
