Patří mezi nejúspěšnější kytaristy všech dob, který zásadně ovlivnil vývoj rockové hudby zejména v 60. a 70. letech. V průběhu své kariéry osciluje mezi blues, rockem i kultivovaným popem. Fenomenální osmašedesátiletý britský kytarista Eric Clapton se ve středu 19. června představí podruhé po sedmi letech českým fanouškům v Praze.
Clapton dokázal, že umění kytarové hry nespočívá jen v překotných technických finesách a bleskově zahraných krkolomných stupnicích, ale i v kráse a ušlechtilosti dlouhého tónu. Proto také získal v polovině 60. let svou přezdívku "slowhand" (pomalá ruka). I když podle jiné verze to bylo trochu jinak: při jeho způsobu hraní, kdy ohýbal tóny vytahováním strun, často některá praskla, a když ji na pódiu vyměňoval, publikum jej pohánělo pomalým vytleskáváním. Poznávacím znamením brýlatého hudebníka je ale i typický zastřený vokál, který by se spíš hodil k černošskému bluesmanovi ze zakouřeného neworleanského lokálu.
Start tklivého samouka
Eric Patrick Clapton se narodil 30. března 1945 v městečku Ripley v anglickém hrabství Surrey. Vychovávala ho babička a její druhý manžel Jack Clapp. Mladý "Ricky" až do devíti let věřil, že jeho skutečná matka je jen starší sestra. Na Claptonovu psychiku mělo poznání pravého stavu věci neblahý vliv, jak sám později přiznal. Zhlédnutí živelného vystoupení Jerryho Lee Lewise v britské televizi naopak nasměrovalo Erikovu budoucnost k hudbě. Z adepta sklářského návrhářství se začal rodit kytarista.
V sedmnácti se Clapton vydal do Londýna hrát blues, vzory mu byli Robert Johnson nebo Muddy Waters. Mihl se v několika kapelách a už v roce 1963 pomáhal zakládat první legendu: The Yardbirds. Z neznámého samouka se stal hvězdou. Podle Claptonových vzpomínek to však byla tenkrát "děsná doba, člověk stěží měl nějakou jasnou chvilku – ale spíš ne".
Z kapely vzdalující se jeho představám o blues Clapton odešel a v roce 1966 působil v Bluesbreakers Johna Mayolla. Tentýž rok se ovšem spojil s dvojicí Ginger Baker a Jack Bruce a vznikla superskupina Cream, která za pouhé dva roky málem předčila proslulost Beatles a Rolling Stones.
Drogy, alkohol a osud
V roce 1970 se na nové Claptonově desce objevila slavná píseň Layla a v USA ještě nahrál své první sólové album. Pak se však dva roky v ústraní léčil ze závislosti na heroinu. Vrátil se úspěšnou coververzí hitu Boba Marleyho I Shot the Sheriff. Drogy nahradila na dlouho závislost na alkoholu, ale Clapton kupodivu dokázal odehrát v zuboženém stavu skvělé koncerty, vydávat vydařené desky i hostovat na albech svých kolegů.
Alkoholu se zbavil až počátkem 90. let: „Bylo to strašně těžké, protože se mi prostě líbilo pít.“ Clapton ale musel tehdy překonat také tragická úmrtí ve svém nejbližším okolí. V roce 1990 zahynul přítel Stevie Ray Vaughan a v březnu 1991 Claptonův čtyřletý syn Conor. Nešťastný otec napsal na jeho památku křehkou baladu Tears in Heaven, která započala Britovu novou etapu komerčního úspěchu spojenou například s alby MTV Unplugged (1992), Pilgrim (1998) nebo Back Home (2005). Zatím poslední, jednadvacáté album s názvem Old Sock, které Clapton vydal letos v březnu, si pohrává s rytmy reggae, na desce hostuje i Paul McCartney a v jedné písni je slyšet hlas Claptonových dcer. Fanoušky ani kritiku ale příliš nezaujalo.
Šest gramofonů v LA
Nejúspěšnějším momentem Claptonovy kariéry bylo pravděpodobně předávání hudebních cen Grammy za rok 1992, kde na slavnostním večeru v únoru 1993 v americkém Los Angeles převzal šest "gramofonků". Legenda bluesrocku tehdy slavila úspěch díky albu Unplugged a hitu Tears in Heaven. Kromě toho získal Clapton ocenění za nejlepšího popového zpěváka roku, nejlepší rockový pěvecký výkon a nejlepší rockovou píseň.
„Jsem a vždy budu bluesový kytarista,“ tvrdí komandér Řádu britského impéria, který s kytarou dobyl svět a nakonec nalezl i osobní štěstí. Již několik let žije někdejší svůdník a bývalý manžel Patty Boydové (dříve žena "beatla" George Harrisona) v harmonickém svazku s Američankou Meliou McEneryovou, se kterou má tři dcery Julli, Ellu a Sophii.
