Bylo mu jen 28 let, když výrazně proslavil československý odboj za druhé světové války. Klidný Moravák, rotmistr Jan Kubiš, který spolu se slovenským rotmistrem Jozefem Gabčíkem zabil v roce 1942 "kata českého národa", zastupujícího říšského protektora a jednoho ze spoluautorů holokaustu Reinharda Heydricha. Jednalo se o největší čin evropského domácího odboje za války.
Kubiš, který se narodil přesně před 100 lety, 24. června 1913, zahynul s dalšími parašutisty v červnu 1942 v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Do devětadvacátých narozenin mu tehdy scházelo jen šest dní.
Nerozlučná dvojice
S Gabčíkem se poznali v roce 1939 v Polsku a výborně se doplňovali. Postavou nevelký Gabčík byl houževnatý fotbalista srdečné povahy a přirozený velitel, zatímco introvertní a klidný Moravák Kubiš byl méně fyzicky zdatný, o to více ale bystrý, kamarádský a vytrvalý.
Jan Kubiš se narodil 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích jihovýchodně od Třebíče v rodině obuvníka jako druhý ze čtyř dětí. Od sedmi let vyrůstal v nedalekém Ptáčově u svého strýce, od 14 let let pracoval kupříkladu jako čeledín, staral se o zvířata, byl kočím v lese či dělal topiče v cihelně. Volný čas věnoval tělovýchovné jednotě Orel. V říjnu 1935 byl odveden k pěšímu pluku do Jihlavy. Zařazen byl do poddůstojnické školy a v armádě zůstal i po ukončení služby. Sloužil v Opavě, kde byl hodnocen jako "kamarádský, klidný, mírné povahy, vytrvalý".
V době zářijové mobilizace v roce 1938 byl zástupcem velitele čety u strážního praporu pěšího pluku, kterému byl přidělen úsek opevnění na Opavsku. Po Mnichovu byl demobilizován, vrátil se do rodné vesnice a pracoval v cihelně. Po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel o tři měsíce později ilegálně do Polska, kde se přihlásil do československé vojenské jednotky. Zde se poprvé setkal s Gabčíkem.
Po přesunu do Francie oba sloužili v Cizinecké legii v Alžírsku, již od září 1939 se ale stali příslušníky čs. armády ve Francii. Účastnili se bojů ve Francii a po pádu Francie odpluli na lodi Rod El Farag do Anglie. Do Liverpoolu dorazili 12. července 1940, na poslední lodi, která připlula z poražené Francie.
Na britském území se Kubiš stal velitelem čety a v březnu 1941 byl povýšen na rotmistra pěchoty. Poté se v létě 1941 s Gabčíkem účastnil speciálního výcviku, určeného pro nasazení v nepřátelském týlu. Kubiš byl hodnocen: „Svědomitý, ukázněný, rozvážný, dbalý zevnějšku. Rovněž solidní, oblíbený, národnostně velmi uvědomělý. Má snahu po vzdělání. Prokázal velitelské schopnosti, vědomosti, schopen velet pěší i kulometné četě“.
Atentát, zrada, popravy
Od listopadu 1941 oba čekali na nasazení do akce. Té se dočkali v noci z 28. na 29. prosince 1941, kdy byli vysazeni na území Protektorátu v rámci výsadku Anthropoid. Místo u Ejpovic u Plzně ale přistáli poblíž Nehvizd u Čelákovic. Gabčíkovi s Kubišem se posléze podařilo nalézt úkryty v Praze a začali plánovat atentát na Heydricha. Domácí odboj měl ale z atentátu strach, v depeši do Londýna 12. května napsal, že „atentát by asi v ničem neprospěl spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky“.
Kubiš s Gabčíkem se pak rozhodli, že na Heydricha zaútočí při jeho cestě z Panenských Břežan do Prahy v zatáčce pod Vychovatelnou. Vše si dobře obhlédli, 12 dní jezdili na kolech do Břežan. Při atentátu 27. května 1942, který trval asi 20 sekund, se Kubiš zachoval duchapřítomně: poté, co z Gabčíkova samopalu nevyšla rána, vrhl na Heydrichův vůz granát. Protektor později zemřel v nemocnici.
Okamžitě po atentátu bylo vyhlášeno stanné právo a začaly popravy. Do chrámu v Resslově ulici se přišel Kubiš ukrýt 29. května, Gabčík 1. června. Gabčík těžce nesl, že jeho zbraň selhala. Po zradě dalšího výsadkáře Karla Čurdy přepadlo kostel 18. června gestapo. Gabčík spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu, těže raněný Kubiš, který s Adolfem Opálkou a Josefem Bublíkem bojoval na kůru, vykrvácel po zranění v lazaretu SS v Podolí.
Z Kubišovy široké rodiny bylo postupně zatčeno 250 lidí, nejbližší rodina byla odeslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 popravena společně se spolupracovníky parašutistů a rodinou parašutisty Valčíka. Je po něm pojmenována ulice v Praze 8, v Třebíči a v Pardubicích, zároveň byl několikrát posmrtně vyznamenáni. Letos se při rekonstrukci jeho rodného domu v Dolních Vilémovicích našly jeho dopisy, části vojenského stejnokroje i fotografie jeho přátel.
