S vnučkou Ráchel jezdí na dovolenou a rád ji hlídá, když má jeho dcera Kristýna práci. Obvykle hraje padouchy, komplikované postavy nebo velké charakterní role, však se mu nedávno podařilo vyprodat Národní divadlo v Brně, kde exceluje v představení Králova řeč. Ale ve skutečnosti je poněkud jiný. Zdá se, že více než řeči o umění, jej baví, když líčí, co si zase s vnučkou jako děda užil. Zdá se, že právě vnučka je jedním z důvodů, že má stále skvělou formu.
Jste typ, který zastává názor, že prarodiče by se měli zapojovat do výchovy vnoučat?
Do výchovy nevím, ale do rozmazlování určitě (směje se).
Vy to děláte?
Ano. S vnučkou rád vyrážím na dovolené. Když se vracíme, dcera se diví, jaké máme zážitky. Jsem například hrdý, že jsem vnučku naučil plavat. Bylo to na ostrově Rhodos. Vzal jsem brejle, šnorchl a jak koukala pod tu vodu, byla úplně nadšená. Pak ji začaly vadit vlnky a slaná voda, tak jsme šli k bazénu. Když jsme odjížděli, přeplavala ho sama tam a zpátky. Jsem překvapený, že se vody vůbec nebojí. Ponoří se, vyplave... Rád na to vzpomínám a doufám, že si jednou uvědomí: děda mě naučil plavat.
Ještě nějaké zážiky?
Pořád máme nějaké. Rádi spolu třeba chodíme do restaurací. Snažím se jí objednávat, co nezná. Například v Řecku měli mušle. Říkám: Dáme si mušle? A ona: jo. Pak jsem se nestačil divit, jak si je sama otevírala a všechny je zblajzla. Dcera nám pak vyčítá, že ji učím na samé dobré věci a je zmlsaná. No vyčítá, v legraci to myslí.
Jak si představujete ideální dovolenou?
Já jezdím rád k moři, ale úplně stejně bych si užil, kdybych byl v jednoduché chatě. Třeba někde na Vysočině. Ani elektřinu bych tam mít nemusel. Se ženou jsme tak jezdívali, brali jsme děti do takové chatky, kde ani nebyla voda, jen studená říčka. Trochu jsem tam děcka strašil, četl jsem jim Hitchcocka, takže se pak v noci bály jít ven. Potěšilo mě, že si na to nedávno vzpomněly.
Máte vůbec na vnučku čas? Vždyť stále hrajete...
Poslední doba byla hektická. Poté, co jsem skončil na Vinohradech, jsem byl rád za nabídku nazkoušet v režii Martina Stropnického Královu řeč v brněnském divadle. Je to krásné představení, mám rád i ten film, viděl jsem ho několikrát. Beru to jako čest. Takže jsem trávil mnoho dní na cestách mezi Prahou a Brnem. Stávalo se, že jsem odpoledne odjížděl ze zkoušky v Brně, večer stihnul v Praze představení ve Švandově divadle a po něm se v noci zase vracel do Brna, abych stihl ranní zkoušku.
A to zvládáte?
Proč bych neměl? Jsem vděčný za to, když mám kvalitní práci. Cesta mi v autě pěkně ubíhá, dobře ji znám, někdy si jen musím dávat pozor, abych nejel moc rychle. Odměnou mi ale je, že se nám podařilo divadlo v Brně vyprodat. Zvlášť mě těší, že je to v mém rodném Brně, do kterého se vždycky rád vracím.
Jaké máte plány do budoucna?
Doufám, že podniknu něco hezkého s vnučkou a také, že přijde zase nějaká zajímavá práce. Třeba další příležitost zahrát si s mou dcerou Kristýnou. Na jevišti jsme se setkali poprvé v Nebi nad Berlínem ve Švandově divadle, tak si říkám, že to snad není naposledy.
Ladislav Frej
Narodil se 26. listopadu 1941 v Brně. Po JAMU začínal v Brně, hrál v Pardubicích, v Ostravě a poté v Praze. Donedávna byl členem souboru Divadla na Vinohradech. Hrál v řadě seriálů, nejznámější byl jako mladý doktor Sova v Nemocnici na kraji města. Je uznávaný dabér. Byl čtyřikrát ženatý, jeho poslední ženou byla herečka Věra Galatíková, s ní má dceru Kristýnu a syna Ladislava. Z předešlého vztahu má syna.
