Jsem zvyklá celý život dělat, i když né manuálně. A tak mě zaskočilo, že firma ve které jsem působila - i v důchodu - skončila. Práce (vždy kolem počítačů, nejdřív sálových, pak PC).
Teď jsem bezprizorní a nešťastná, protože jsem měla představu, že ukončím svoji pozemskou pouť v kanceláři za svým stolem, upadnu na klávesnici, monitor se zblázní a já odletím do věčných lovišť. S tělem už si kolegové nějak poradí. A to mi nevyšlo.
Internet domů nechci, abych tam u počítače neshnila, a tak chodím s notebookem do knihovny, jako že jdu do práce. Musím se oblíknout, namalovat a vyrazit. A funguje to. Ty prachy k důchodu sice taky budou chybět, ale nějak se to zvládne (jsem šetřivá). Začínat někde jinde za jiných okolností se mi zdá v tomhle věku poněkud riskantní.
Změna se dostavila, mám doma internet! A tak jsem narazila na tenhle WEB. Nezatracujte mě!
Že bychom založili klub, někam by se zašlo, něco prokecalo – vyjelo na dovolenou – nebo cokoliv.
