„Byl jsem bohém v životě a pedant v práci. Bydlel jsem velmi skromně, ženil se často, ale vlastně si na svůj soukromý život ani nevzpomínám. Zpětně ho mohu sestavit podle svých filmů a režií her,“ řekl v jednom z rozhovorů, kterých mnoho nedával velký režisér Ingmar Bergman. „Nevím, kdy se narodily děti, bylo to tak nějak mezi filmy. Ano, filmy jsou vždy součástí mého myšlení, mých pocitů, nejistot, snů a tužeb. Někdy vyvstanou z mé minulosti, jindy z přítomného života,“ bilancoval svou práci a celý svůj život Bergman, který by právě teď, 14. července, oslavil 95. narozeniny.
Mistr psychologického dramatu
Natočil na pět desítek snímků, k nimž si většinou sám psal scénáře a z nichž se řada stala součástí zlatého fondu světové kinematografie. Byl mistrem psychologického dramatu. Jeho filmy prostupují témata jako smrt, osamělost a deprese, jsou plné mezilidských konfliktů a přemýšlení nad smyslem bytí.
Za své umění získal bezpočet cen. Z festivalu v Cannes si například přivezl čestnou Palmu palem, dostal i čestného Oscara, francouzský Řád čestné legie nebo čestný doktorát Stockholmské univerzity. On sám byl devětkrát nominován na Oscara a tři jeho filmy (Jako v zrcadle, Pramen panny a Fanny a Alexandr) ho získaly. V mezidobí, kdy nefilmoval, se věnoval především divadlu a literatuře.
Woody Allen: Stál nad všemi režiséry!
Jeho velký ctitel režisér Woody Allen o něm prohlásil: „Na jedné rovině se nacházejí filmoví režiséři, kteří rok co rok zásobují publikum dobrou a spolehlivou zábavou. Na další rovině jsou umělci, kteří točí filmy, jež jdou do větší hloubky, jsou osobnější, originálnější a napínavější. A konečně, nad nimi všemi je Ingmar Bergman, pravděpodobně největší filmový umělec od doby, kdy byla vynalezena kamera. Faktem je, že ten člověk má mozek a intelekt a jeho filmy jsou o něčem. Jsou podstatné a filozofické a na lidské úrovni hluboké. To je fajn. Ale Bergman je v první řadě bavič. Takže to není jako povinná četba. Není to nudné.“
Žil na malém ostrůvku v Baltském moři
Proslulý švédský režisér, scenárista, dramatik a spisovatel Bergman byl pětkrát ženatý, měl rovněž řadu mimomanželských vztahů a devět přiznaných dětí. Zemřel 30. července 2007 ve svém domě na ostrůvku Farö v Baltském moři, kde od konce 60. let žil a tvořil a kde byl také pochován.
Jeho osobní archiv, který věnoval Švédskému filmovému ústavu, zařadilo UNESCO krátce před jeho smrtí do seznamu památek, jež mají hodnotu pro celé lidstvo.
Co také řekl o lásce,
štěstí a stárnutí
„Láska je nejčernější mor. Bylo by štěstí na ni umřít, jenže ona dřív přejde. To jen pár hlupáků tu a tam zemře láskou.“
„Štěstí je umění být spokojen.“
„Popularita je trest, který vypadá jako ocenění.“
„Stárnutí je práce na celý úvazek.“
Kam si vyrazit na Bergmana?
Třeba do brněnského Mahenova divadla
Pozoruhodnou možnost vidět jedno z děl velkého švédského režiséra a dramatika mají diváci na scéně Národního divadla Brno. To převedlo na jeviště jeho slavný film Sedmá pečeť. Podobenství zobrazuje cestu středověkého rytíře krajinou postiženou morovou ranou, jeho hledání smyslu života a šachovou partii se Smrtí. Dosud žádná česká scéna Sedmou pečeť nehrála, v Brně měla premiéru letos v únoru. „Scénář jsem napsal za dva večery,“ prozradil kdysi Ingmar Bergman o jednom ze svých mistrovských kusů.