Hubnu se Světem zdraví 2:
První týden a minus dva kg

Mám za sebou první konzultaci ve Světě zdraví. Ještě před tím jsem však dostala domácí úkol, který zní jasně. Zapisovat celý týden, co jsem snědla.

Od čtvrtka tu mám vnoučátka. Znalá poměrů, ještě před jídlem vzorně zvážím připravenou snídani. Dnes máme na snídani párečky. Napíšu do notesu 100g párků, 40g chleba. Snídáme. "Babičko, já už nemůžu." A co udělá babička? Jako vždycky. "Dej to sem, raději to sním, když vidím, jak se v tom rýpeš."

Kruci, to musíš taky napsat, připomíná lepší JÁ. Vážím zbytky, ono se to nezdá, ale dalších 40g párků a 20g chleba. Druhé vnouče jak přes kopírák. "Už nechci, už mám plné bříško." A babička to zase nacpe do svého bezedného žaludku. Můj ty smutku,  ty chceš zhubnout? Vždyť se tu cpeš, jak bys dva dny nejedla, zvedá varovně prst lepší JÁ. Do notesu opět připisuji k plusu další plus, plus, co jsem ani nestačila zvážit. To ten zápis pěkně vypadá. Nesmíš po nich dojídat, velí první JÁ. Přece to nevyhodím, hřímá druhé JÁ!

Jdeme do parku na houpačky a prolézačky. Děti vidí stánek se zmrzkou. Škemrají a babiččino srdce neodolá, co by vnoučátkům nedopřála!. Lepší JÁ je spokojené, že sobě kupovat nebudu, ale povykuje, ať koupím každému jen jeden kopeček. Včera chtěli každý dva a pak jsi to musela dolízávat! Výborně, spapali všechno, nebezpečí zažehnáno, dojídat nemusím. U oběda přesně podle scénáře. Ani jeden pořádně nedojí a babička to zase „dojede“. Horší JÁ si libuje, jak jsem se pěkně natucla, lepší JÁ mi spílá, jak jsem nedůsledná a s takovou nejen že nezhubnu, ale přiberu. 
Před večeří do mne lepší JÁ hučí, že když teda nechci nic vyhazovat, tak mám nechat děti povečeřet a pak teprve sníst jejich zbytky jako svou odváženou večeři. Ještěže to lepší JÁ mám! Zvážím a zapíšu dětské nedojedené do notesu a pouštím se do jídla.

Večer v devět si horší JÁ usmyslí, že by něco zbodlo. Lepší JÁ bojuje, bojuje, bojuje...ale marně. Babička dojedla nedojedený oplatek a nakousnutou čokoládu a šla spokojeně spinkat. Další den nedopadl jinak. JÁ a JÁ se hádají, vjedou si do vlasů, porvou se jak psi...lepší JÁ prohraje a v koutku si líže rány.

Vrátili jsme vnoučátka rodičům. Teoreticky už nehrozí dojídání zbytků. Lepší JÁ si opět vezme slovo a doslova škemrá, ať poslouchám jeho a ne toho špatného vyvrhele. Hluboce, opravdu hluboce se zamyslím a dám lepšímu JÁ za pravdu. Vyhlašuju bezválečný stav. Tentokrát sedí v koutku horší JÁ a zákeřně čeká na vhodnou příležitost.

Zatím nemá šanci, vidina štíhlejšího těla se mi objevuje před očima, ale musím pro to něco udělat. V neděli k večeru si vyjedeme na kolech s cílem navštívit švagrovou na zahrádce. Tam se zrovna chystají opékat párky. Sliby a předsevzetí jsou v tahu, horší JÁ si mne ručičky, jak mne zase převezlo a jak do mně ty dva mastné párečky pěkně zahučely i s krajícem chleba a dvěmi deci coca-coly. JÁ a JÁ se znovu rvou a dělají si naschvály. Další dny už konečně jím s rozumem a poctivě vše zapisuji. A pak, že to nejde! Jsem odměněna, v pátek má váha ukazuje 121! Není to žádný srdcervoucí posun, ale přece jen, dvě kila dole a do Světa zdraví se mi vchází lehčeji.

Vítá mne interiér laděný do zelena, kol dokola „jako“ roste tráva. Ujímá se mne přímo majitelka – Petra Richards a na přivítanou dostávám okurkové pití, opravdu chutné. Jsem zvážena (má domácí digitální váha ukazuje stejně), představena specialistce Daně Bajgarové a poté jsem zpovídána. Všechny mé odpovědi budou odborně vyhodnoceny. Už příští pátek bych měla dostat materiály, které mi budu pomáhat hubnout. Zatím mne to ještě stále drží! Snad nepolevím!