Spiknutí, mezinárodní špionáž, sex a dobrodružství. To byl život mimořádné ženy, Polky Christiny Granvilleové, která za 2. světové války pracovala pro britskou rozvědku. Clare Mulleyová o ní napsala životopisný román s názvem The Spy Who Loved (Špionka, která milovala).
Název biografie je odvozen od bondovky Špion, který mě miloval z roku 1977. Granvilleová byla údajně nejmilejší z agentů Winstona Churchilla. Pro britskou tajnou službu pracovala od německé invaze do Polska v roce 1939 do konce války. Pomáhala také odboji ve Francii a lámala mužská srdce po celé Evropě. Byla oslnivě krásná a říká se, že právě podle jejího osudu vznikla postava Vesper Lyndové z první bondovky Iana Fleminga Casino Royale.
Dcera rozhazovačného polského aristokrata
Granvilleová se narodila roku 1908 jako Maria Krystyna Janina Skarbeková v rodině polského aristokrata a jeho židovské manželky z rodiny bankéřů. Maria žila v blahobytu, dokud banka jejích prarodičů po matce nezkrachovala. Pak se s rodiči přestěhovala do malého varšavského bytu, avšak rozhazovačný otec nadělal dluhy, propadl alkoholu a brzo zemřel. Maria ale přesto dále docházela do varšavských salonů a účastnila se plesů, jezdila do lyžařského střediska v Zakopaném. Krátce byla vdaná za bohatého obchodníka, který ji mylně považoval za povolnou dívku oddanou domácnosti. Roku 1938 se provdala za diplomata Jerzyho Giźyckého, který toužil stejně jako ona po dobrodružství.
Zpráva o Hitlerově útoku na Polsko je zastihla v Johannesburgu, kde Giźycki působil jako polský konzul v britských afrických koloniích. Odjeli spolu do Anglie, aby odtud pomohli bránit Polsko. Giźyckému bylo 50 let a Britové ho do armády už nepřijali, avšak jeho žena se dostala do tajné služby. Od té doby dopravovala informace a propagandistický materiál přes Maďarsko a hory do Polska.
Seskok padákem do okupované Francie
Mulleyová detailně popisuje síť agentů, novinářů, diplomatů i vojáků, s nimiž se Granvilleová setkávala. Patřil k nim také polský důstojník Andrzej Kowerski, který pomáhal budovat polskou armádu na Blízkém východě. Zamilovali se do sebe a když v Maďarsku přestalo být roku 1941 bezpečno, odjeli spolu do Egypta. Právě tam si nechala Skarbeková do svého nového britského pasu zapsat jméno Christine Granvilleová, které pak používala do smrti. Z Káhiry se dostala do Sýrie, prodělala parašutistický výcvik a v Alžíru se naučila obsluhovat vysílačku. Krátce po vylodění spojenců v Normandii seskočila padákem do okupované Francie a jižně od Alp začala pracovat s tamním odbojem.
Dostala také povolení seskočit v Polsku v době varšavského povstání, avšak odlet se oddaloval kvůli byrokracii a špatnému počasí. Granvilleová čekala na povolení odletět domů, i když už byla Varšava v troskách a Rudá armáda tam dosadila prozatímní vládu s převahou komunistů.
Tragický konec válečné hrdinky
Po válce pak těžko hledala uplatnění. Z rozvědky byla propuštěna téměř urážlivě, pouze s měsíční mzdou. Dělali jí potíže se získáním britského občanství, nemluvě o místě ve státní správě. Ačkoli měla za sebou válečné zkušenosti, za něž byli její mužští kolegové vyznamenáváni, jí nabízeli pouze práci úřednice.
Trávila čas v kavárnách s polskými aristokraty a bývalými partyzány a pak se nechala najmout na zámořský parník jako stevardka. Při cestě na Tahiti se zamilovala do kolegy Dennise Muldowneye. Brzy o něj ale přestala mít zájem, avšak on začal žárlit. A to už byl jen krok k tragédii. Muldowney ji v záchvatu zuřivosti v londýnském hotelu Shelbourne v červnu 1952 ubodal k smrti.
Mulleyová zdůrazňuje, že se Granvilleová nestala britskou špionkou z lásky k tajné službě nebo Anglii, ale aby pomohla Polsku. Její život se dal popsat vysloveně bulvárním způsobem, avšak Mulleyová se tomu vyhnula. Vykreslila svou hrdinku jako nezávislou a odvážnou ženu, která milovala muže a měla jich mnoho ve všech přístavech – britské špiony, afghánské prince, francouzské partyzány i polské důstojníky.
