Fanouš Hovorka sedí v příjemném prostředí restaurace Bogota. Za okny se vaří rtuť teploměru. Očekává další čtyři kamarády. Pětice místních pamětníků tvoří jakýsi samozvaný přípravný výbor abiturientských srazů. Pořádají se každým rokem v měsíci květnu. Je to výročí maturity. Organizátoři jsou z Brna a okolí. Tenhle výbor se schází tak jednou za tři měsíce.
Třída A sestávala ze samých kluků. Po celá léta se nenašel nikdo, kdo by se staral o nějaké setkávání. To v Béčku, kde byly i dívky, jsou jiní kabrňáci. Z jejich častých srazů se stávají rodinná setkání a z piety jsou zváni i příbuzní zesnulých! Stala se z nich jakási sekta a odmítají dokonce i kontakty s kolegy z áčka.
Ti se nakonec také rozhoupali. Nejprve se sešli tři samozvanci. Setkání se odehrálo v secesní restauraci na Hlavním nádraží. Vše bylo narušeno umístěním záchodu v přízemí, neboť schodiště je překážkou pro každého seniora. Zdeněk chodí často na WC. Stačí na posezení urazit až sedm piv. Vašek je po mozkové mrtvici a pohybuje se pomocí hole. Fanouš je na tom o něco lépe, ale každý schod komentuje kletbou: "Kurvy schody!“ Nakonec se hlavním stanem výboru, ale i srazů stala restaurace Bogota. Je ihned u nádraží a na rovině! Posléze se výhodnost tohoto zařízení stala pověstnou a tak se zde scházejí pozůstalí ze všech ročníků.
Nežli se tento organizační výbor rozhoupal, zůstala již jenom třetina absolventů. Na ostatní se jen vzpomíná. Fanouš se pasoval na hlavního organizátora. Potřebuje však tajemníka. Neumí zacházet s mobilem a esemesky jsou pro něj Španělskou vesnicí.
Mezitím se původně tříčlenný přípravný výbor rozrostl o další dva kusy. Jeníček je přímo z Brna. Pravidelně ale odchází za hodinu venčit psa a malé pivo si nechává ohřívat v mikrovlnce. Mirek je neustále nemocen a často chodí na jednání z nějaké ordinace.
Dnešní setkání přípravného výboru se má uskutečnit ve dvanáct hodin. Je parné léto. Fanouš si jel pro peníze do sídla své agentury. Přivydělává si jako ostraha v prodejně s drahými parfémy. Do střediska i zpět se v parném vedru dopravil přeplněným trolejbusem. I tak zbývá do dvanácté hodiny celá věčnost. Tři hodiny v parném létě si čekatel krátí po svém. Začíná na zahrádce před Plzeňskou pivnicí. Vypití dvou orosených piv zabere tak dvacet minut. Sedět a čumět do blba jej nebaví. Zahrádka zatím zeje prázdnotou. Platí a znechuceně odchází do parné skutečnosti. V další zahrádce přímo na Náměstí svobody si dává kávu. Usrkávání a pozorování ruchu hlavního brněnského náměstí ukrátí z nudného čekání dalších dvacet minut. Čas se neúprosně vleče. Začíná být nepříjemné vedro i venku pod slunečníkem.
Pak už jen posedává na různých lavičkách ve stínu. Teprve nyní si Fanouš uvědomuje, jak složitý a těžký je život bezdomovců a jak je flákání zdlouhavé a náročné.
Do restaurace se dostavil o půl dvanácté. Další pivo a nechutný oběd. Po nudné hodině pravil sám k sobě: "Na ty blbouny není spolehnutí. Budu muset nadále používat blok rozkazů, jako na časů služby u Českých drah. Nevadí, když kluci nepřijdou, pojedu domů!“ Narazil na smutný fakt, že také minule byl v restauraci sám. Pak mu kamarádi telefonicky vyčetli že tam byli o týden dříve a on že to zvoral. A čtvrtý kamarád pak oznámil, že on byl v té restauraci o týden později! Pátý člen se nedostavil vůbec.
,,Pane vrchní platím!“
Touto větou končí další nepodařená snaha o schůzi přípravného výboru. Fanouš odchází a pak vytřeští oči. Čtyři kamarádi sedí venku pod slunečníkem! Nikoho z nich nepadlo podívat se dovnitř.
Fanouš si ale nezoufá. Zítra má službu v prodejně s drahými parfémy. Prodejna je klimatizovaná. Bude hlídat devět hodin a čas mu bude rychle utíkat. Proti dnešnímu dopolednímu bezcílnému bloudění městem a opékání se na tropickém slunci to bude opravdový odpočinek a vzrušení.
A hlídač Fanouš Hovorka objevil relativitu času..
