Šikmá věž v Pise patří k největším turistickým lákadlům v Itálii. Základní kámen honosné mramorové zvonice (kampanily) byl položen před 840 lety, 9. srpna 1173. Krátce po zahájení stavby se ale věž začala naklánět, což má na svědomí měkké podloží. V roce 2001 byla památka po 11 letech znovu otevřena poté, co ji zásah inženýrů uchránil před zřícením. Podle posledních propočtů statiků už věž v pohybu není, a tak by měla pro návštěvníky vydržet nejmíň dalších 300 let.
Během minulého století se náklon věže zvýšil asi na čtyři a půl metru, takže v roce 1990 musela být uzavřena. Následovala velmi složitá a nákladná operace (náklady přesáhly 28 milionů eur), díky níž se naklánění podařilo zastavit a památku dokonce "narovnat" do stavu, v jakém se nacházela před 300 lety. Vrchol zvonice je nyní od vertikální osy odkloněn asi o čtyři metry. O úplné napřímení kampanily přitom není zájem, turisté by přišli o jedinečný zážitek.
Věž se začala naklánět už při postavení tří pater
Věž ve středoitalské Pise byla postavena na Náměstí zázraků v několika etapách mezi lety 1174 až 1372. Válcová stavba se kvůli nepevnému podloží začala naklánět už po dokončení prvních tří pater (zajímavé ale je, že na opačnou stranu) a stavitelé se ji snažili opticky vyrovnat vkládáním lichoběžníkových kamenů. Naklánění ale nikdy zcela nezastavili. Výška zvonice je 56 metrů, hmotnost odborníci spočítali na 14.000 tun. Ve věži je sedm zvonů.
Do ukončení rekonstrukčních prací v roce 2001 se expertům podařilo náklon památky zmenšit zhruba o 44 centimetrů za pomoci několikatisícitunové protiváhy v základech a zajištění silnými ocelovými lany. Zmírnění sklonu pozdně románské věže není rozeznatelné pouhým okem, je však dostatečné pro její stabilizaci. Také následné monitorování prokázalo, že zvonice se od své osy už neodklání. Podle statiků je tak bezpečná na dalších 300 let.
9000 projektů mělo zachránit věž
Na záchranu věže, která prý pamatuje pokusy Galilea Galileiho se zemskou přitažlivostí, vzniklo přes 9000 projektů. Ne všechna řešení byla šťastná. Zvonici se snažili narovnat jak vědci, tak i šarlatáni z celého světa. Ve hře byl například nápad postavit druhou věž, která by byla nakloněna opačným směrem a starou kampanilu by podpírala. Jistý občan Pisy zase navrhoval, aby věž podepřela napřažená ruka na obrovské soše svatého Ranieriho, patrona města.
Za autory stavby, která slouží jako zvonice sousední baziliky (v areálu se dále nachází baptisterium a hřbitov), bývají považováni Bonnano Pisano a Tommaso Pisano. Italský badatel Antonino Caleca ale dospěl k názoru, že za návrhem budou nejspíš architekt Gerardo di Gerardo a proslulý sochař Giovanni Pisano. Fakt, že kampanila dodnes stojí, lze přičíst i tomu, že stavitelé posledních pater věže se dokázali geniálně přizpůsobit gravitačním zákonům.
Šikmá věž v Pise není osamocenou raritou na světě. Naklánějící se stavby mají rovněž v italské Boloni (12. století), v saském Budyšíně (konec 15. století) či v polské Toruni.