Italskému konstruktérovi a výrobci závodních a sportovních automobilů Enzovi Ferrarimu přichystal osud řadu šťastných i tragických zážitků. Potomek malého strojaře se už mezi světovými válkami proslavil jako jeden z nejlepších manažerů automobilových závodních stájí. Po roce 1945 se pak jeho jméno stalo synonymem rychlosti a automobilové krásy. Během dlouhého života se ale musel Ferrari vyrovnat i se smrtí řady svých nejbližších.
Otcova rodinná firma skončila v troskách
Láskou k automobilovému sportu zahořel malý Enzo krátce před desátými narozeninami, když ho otec Alfredo vzal na závod Coppa Florio. Za první světové války ale Enzo přišel o tátu i bratra. Rodinná firma, která předtím slušně prosperovala díky dodávkám pro železnici i opravám automobilů, skončila v troskách. Po válce se Ferrari prosadil u automobilky Alfa Romeo, za kterou dokonce závodil. Spíše než za volantem se ale uplatnil jako manažer, v roce 1929 založil stáj Scuderia Ferrari, která už tehdy nesla slavné logo vzpínajícího se hřebce.
Běžné vozy ho vůbec nezajímaly
Po nepěkném rozchodu s Alfou založil v roce 1948 vlastní automobilku. Jeho cílem ale nebyla výroba běžných vozů, Ferrari toužil „jen“ vytvořit ty nejlepší závodní automobily. A to se mu podařilo! V roce 1952 se Alberto Ascari stal poprvé mistrem světa formule 1 a od té doby jezdci ve Ferrari nasbírali přes tucet titulů.
Po smrti milovaného syna Dina roku 1956 se Ferrari upnul k firmě, která začala kromě závodních aut stále častěji vyrábět i špičkové vozy pro běžné silnice – byť od 60. let pod taktovkou koncernu Fiat. Ferrari, muž proslulý autoritativním řízením, zůstal čilý až do pozdního stáří. Zemřel před 25 lety, 14. srpna 1988, ve věku 90 let.
