Cestovatel, zlatokop, náčelník eskymáků a nejvyšší soudce na Nové Sibiři, to všechno byl český dobrodruh Jan „Eskymo“ Welzl, který se narodil před 145 lety, 15. srpna 1868 v Zábřehu. Vůně dálek ho lákala odmala a po smrti svých rodičů se vyučený zámečník vydal v roce 1893 do světa. Podle svých slov byl v Americe, Africe, Austrálii a Japonsku, zpátky v mladém Československu se objevil až po více než třiceti letech strávených v cizině.
Během nich plul po světových mořích, stavěl transsibiřskou magistrálu, podnikl dvouletou pěší pouť z Irkutska na sever a prožil 26 let na Novosibiřských ostrovech, kde se prosadil jako schopný lovec a obchodník s kůžemi. Domorodci si ho dokonce zvolili za svého náčelníka a soudce.
Zpátky do Evropy se vydal vlastně nedobrovolně, když jeho loď ztroskotala u pobřeží Aljašky. Americký soud pak podezřelého bělocha, odvolávající ho se na neexistující rakousko-uherskou monarchii, vypověděl z USA.
Životem ošlehaný dobrodruh se usadil v Hamburku, odkud navázal písemný kontakt s redaktorem Lidových novin Rudolfem Těsnohlídkem, a posléze přesídlil do vlasti. Díky Těsnohlídkově knížce Eskymo Welzl se o životních příbězích svérázného polárníka dozvěděli lidé v Československu, kde se stal svého druhu celebritou.
Welzla to přesto – nebo možná právě proto – táhlo zpátky na daleký sever. Usadil se nakonec v kanadském Dawsonu, kde také 18. září 1948 jako osmdesátiletý zemřel. Je pochován na dawsonském hřbitově a na náhrobku má vytesána slova, která svědčí o jeho velkém českém srdci: „Kde domov můj, kde domov můj...“.
