Je to rovných padesát let a při téhle větě plné emocí pořád mrazí v zádech: „Mám sen, že jednoho dne mé čtyři děti budou žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy kůže, ale podle charakteru.“
Tahle slova pronesl u Lincolnova památníku ve Washingtonu 28. srpna 1963 jeden z nejvýznamnějších bojovníků za lidská práva a rasovou rovnoprávnost v USA Martin Luther King. Tam si jeho projev, známý dnes jako I have a Dream (Mám sen), vyslechlo čtvrt milionu lidí, kteří se zúčastnili Kingova pochodu za práci a svobodu.
Rok poté prezident Lyndon Johnson podepsal zákon, který zakazoval diskriminaci v otázkách zaměstnání a vzdělání, v srpnu 1965 pak byl přijat zákon o volebním právu, jímž se odstranila další diskriminační opatření. Angažovanost za rovnoprávnost občanů vynesla Kingovi v prosinci 1964 Nobelovou cenou za mír (byl vůbec nejmladším laureátem).
Slovo bylo hlavní Kingovou zbraní. Jako charismatický řečník si získal posluchače už v baptistickém kostele v alabamském Montgomery, kde působil od roku 1954 jako kněz. Právě tam se o rok později rozhořely protesty proti místním segregačním zákonům a King, hlásající metodu „bojovného nenásilí“ ovlivněnou filozofií Mahátmy Gándhího, se brzy stal uznávaným vůdcem pochodů a demonstrací.
Kromě rasistů musel ale King bojovat také s vlnou černošských militantních radikálů (Černých panterů), kteří odmítali obezřetnou taktiku. O podporu vládních struktur se pak připravil svým otevřeně kritickým postojem k válce ve Vietnamu. Jeho život ukončil 4. dubna 1968 atentátník v Memphisu, kam devětatřicetiletý King přijel podpořit dělnickou stávku.
