Ve věku devadesáti let zemřel skladatel, klavírní virtuóz a spisovatel Ilja Hurník, autor rozsáhlého operního, symfonického, komorního a vokálního díla. Byl uznávaným pedagogem, který svou tvorbu zaměřoval i na děti. Velký ohlas měl jeho osmideskový cyklus Umění poslouchat hudbu. Vedle toho napsal řadu rozhlasových her, libret, filmových scénářů i krátkých próz. V roce 2007 obdržel medaili Za zásluhy.
Hurník se narodil 25. listopadu 1922 ve slezské Porubě, nyní části Ostravy. Už v jedenácti letech mu vyšly první klavírní skladby. Po přestěhování do Prahy se stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a později na AMU i jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. Byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě (1958 až 1978) a profesorem skladby.
Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Významná je i jeho tvorba pro děti (například píseň Zasadím jablůňku).
Jako sólový pianista Hurník vynikl v interpretaci skladeb Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, jemuž se věnoval i teoreticky. Hurník s také už zesnulým známým skladatelem a svým švagrem Petrem Ebenem vytvořil českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích.
Ke konci života se zaměřil na povídkovou tvorbu a věnoval se jí až do své smrti.
