Fanouš Pazderka je mykolog amatér. Celý život bydlí na vesnici. Do lesa to má tři sta metrů. Houby jsou jednou z jeho vášní. O houbách dokáže poutavě vyprávět. Houbař je však mizerný. Zatímco kamarádi nosí v košíku hřiby a kozáky, Fanouš nosí vše ostatní. Příčina je jasná. Bedle je vysoká, žampion bílý a klouzek žlutý. Tyhlety druhy nachází bez problémů. Houby kryté kamufláží, skryté v křoviscích a vyskytující se na tajných místech se Fanoušovi vyhýbají. Pokrytecky tvrdí: "Pánové, kam se hrabe váš hříbek na ryzec syrovinku. Tu kdybyste přinesli, to by byl úlovek!“ Naráží tak na prostý fakt, že tato houba je dnes vzácná jako Modrý Mauritius. V minulosti se vyskytovala v hojném počtu a Lesní muž“ Hadrián, zvaný Partyzán, jako jediný znal ,,flek“, kam chodil. V hospodě pak houby prodával.
Fanouš nikdy ve svém lese nenalezl kozáka s červenou hlavou, zvaného Janek. Starý houbař Netopil jich nosil plné ruce. Doslova. Nechodil s košíkem. Provokoval kolemjdoucí s houbami mezi prsty. Fanouš se jej jednou hloupě zeptal: "Strýcu, kde rostou?“ "No přece za alejí!“odvětil starý lišák. Své tajemství si vzal do hrobu.
A přece se našel člověk, nosící z lesa Janků plné košíky. Opilec zvaný Faja opět začal provokovat houbaře. Fanouš se rozhodl prorazit blok jeho mlčení. Vždy, když stálo v hospodě před Fajou malé pivo, začal kout železo dokud je žhavé. Velké pivo a frťan, to byla cena za prozrazení tajemství. Když už bylo shledáno, že uplaceno je sdostatek, vypůjčil si houbař od vrchního účtenku a nakreslil korupčníkovi situační plánek. A dodal: "Ty Janky rostou v trnitém křoví, na lesní pasece. To křoví musíte překonat jediným způsobem. Otočíte se ke křoví zadkem , kleknete na čtyři a do křoví začnete couvat. Po několika metrech se objeví paseka a z trávy budou čouhat červené hlavičky!“Fanouš do křoví zacouval. Paseka nikde! Dopředu to také nešlo. Se zničenými kalhotami, poškrábán všude a opatřen cáry košile pochopil, že žádný houbař svůj ,,flek“ prostě neprozradí! Faja se ale projevil jako gentleman. Přinesl Fanoušovi košík plný Janků.
Tak jako proletářský chlapec zatoužil v jednom románu po vlastní posteli, zatoužil Fanouš po své hubařském "fleku“. Viděl před sebou scénu ze seriálu Chalupáři. Evžen Huml hledá houby a kolem jdoucí Bohouš Císař prohlásí: "Já nehledám, já sbírám!“
Jednoho dne se Fanoušův sen splnil. Pochopil, že za jeho zahradou v jeho lese mu pšenka nepokvete. Nikdo mu flek neprozradí a když už jej nenašel dosud, těžko se tak v budoucnosti stane. Usedl tedy do vlaku a vydal se dvacet kilometrů na vlakovou zastávku, umístěnou v lesích. Je to známý houbařský ráj. Vystoupil z vlaku a vydal se nazdařbůh do svahu. Kolem potkával houby, které dobře znal a jeho košík posléze hýřil barvami. Bílé žampiony, žluté klouzky, různobarevné holubinky. Pastva pro oči. Najednou se před ním objevila udržovaná lesní cesta, opatřená červenou turistickou značkou. A na lesní cestě stála opuštěná lesácká maringotka.
"Musím se podívat okénkem, jaký tam mají lesáci bordel,“ rozhodl se houbař. Vystoupal po schůdcích. Pak se otočil. Ptačí perspektiva. Pod keříkem čouhala hnědá hlava. Hříbek!
S nebývalou razancí se schůdků seskočil. Rozhrnul křoví. Naskytnul se mu nevídaný pohled. Nejméně deset hřibů obřích rozměrů. Všechny zdravé. Barevný košík rázem změnil vzhled. Vše kolem bylo najednou hnědé. "Konečně mám flek!“ zvolal a prožíval dosud nepoznaný pocit.
Mykolog Fanouš Pazderka se ze svého naleziště dlouho neradoval. Opět cesta vlakem a opět výstup prudkou strání. Lesní cesta jej přivítala i se svou červenou turistickou značkou.
Vše bylo na svém místě, zmizela jen ta lesácká maringotka! Prostě ji odvezli a s maringotkou zmizelo i to blahodárné křoví. Fanouš si místo neoznačil a na naleziště prostě netrefil. Vidina tajného místa zmizela.
Z houbaře se stal opět mykolog. Rozdává dále rozumy: "Pánové muchomůrkou zelenou se může otrávit jenom těžce zrakově postižený, nebo blbec! Kam se hrabou vaše hříbky a kozáky na čirůvku havelku, nebo rudočechratku fialovou. Houby víte, jak chutná prvotřídní houba!“
