„Nejžhavější léto, motýli a rozkvetlá těla žen“ byly inspirací malíři a grafikovi Maxi Švabinskému. Jeho bohaté a co do technik i žánrů rozmanité dílo zahrnuje obrazy, grafiky, knižní ilustrace, návrhy poštovních známek, bankovek i vitráží oken v katedrále svatého Víta v Praze. Švabinský byl význačným portrétistou slavných osobností, ale i autorem grafik tak odvážných, že ve své době budily pohoršení, ba vyvolávaly skandály.
Švabinský tvořil pod vlivem secese a symbolismu (slavné obrazy Splynutí duší či Chudý kraj), historismu, novoromantismu i realismu. Z grafik jsou nejznámější jeho dřevoryty, například cyklus Rajská sonáta, z poštovních známek patří k nejkrásnějším série Motýli. Zvěčnil také řadu osobností politické a kulturní scény, třeba Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Nerudu, Josefa Mánesa, Boženu Němcovou či Antonína Dvořáka.
Švabinský se narodil před 140 lety, 17. září 1873 v Kroměříži jako nemanželské dítě šestnáctileté dívce, což byl na tehdejší dobu skandál. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal ve 37 letech profesorem a v roce 1916 ho dokonce zvolili rektorem. V roce 1923 byl jmenován rytířem francouzského Řádu čestné legie. Zemřel 10. února 1962 v Praze ve věku 88 let.
