Festival Struny podzimu exkluzivně zahájí jedna z nejatraktivnějších světových hvězd klasické hudby, superlativy ověnčená pěvkyně, okouzlující herečka a dirigentka v jedné osobě – Barbara Hannigan. O tom, že „snad žádná jiná sopranistka nedokáže interpretovat repertoár s takovou přesností, hbitostí, porozuměním a s tak dramatickým a živelným půvabem,” nebo že „skáče akrobaticky jako jelen, zpívá jako anděl a bojuje jako muž,“ což o jejím ztvárnění Lulu usoudil recenzent Frankfurter Allgemeine Zeitung, se české publikum přesvědčí už v pondělí 23. září ve Státní opeře. Mladou kanadskou umělkyni doprovodí PKF – Prague Philharmonia, která se zároveň ocitne pod její taktovkou.
Zcela mimořádný hudební zážitek slibuje i vybraný repertoár, jehož vrcholem bude skladba Mysteries of the Macabre (Mystéria kostlivce) jednoho z mistrů hudební avantgardy 2. půle 20. století - György Ligetiho. Není divu, že kritika považuje Barbaru Hannigan při tomto výkonu za bytost z jiné planety, neboť stíhá hbitě pohánět svůj křišťálový soprán v obtížných intervalech a zároveň živelně dirigovat orchestr, to vše v nekompromisně dekadentním kostýmu a v blíže nepopsatelném druhu tance (viz http://youtu.be/8ZKaMuALMMY). „Těším se na nevěřícný úžas publika, že něco tak dokonalého a šíleného zároveň, navíc v podání křehké mladé dámy, je vůbec možné. Koncert Barbary Hannigan se jistě zapíše do dějin Strun podzimu jako jeden z nezapomenutelných,” říká umělecký ředitel festivalu Marek Vrabec. Na programu je dále Rossini a Mozart, jejichž vokálními koloraturami se Ligeti inspiroval, Nono a Šostakovič.
Koncert ve Státní opeře začíná v 19.30 hodin a zbývají na něj poslední volné vstupenky. Struny podzimu pak nabídnou až do 9. listopadu v různých koncertních sálech další žánrově pestré hudební zážitky s důrazem na uměleckou kvalitu. Více na www.strunypodzimu.cz.
Barbara Hannigan nejprve představí své dirigentské umění v předehře Rossiniho Italky v Alžíru a zazpívá tři Mozartovy árie. Poté už se bude spolu s PKF – Prague Philharmonia věnovat soudobým skladatelům, kupříkladu skladbě Djamila Boupacha pro sólový hlas z triptychu Canti di vita e d’amore italského skladatele Luigi Nona z roku 1962. Nono, který patřil spolu s Pierrem Boulezem a Karlheinzem Stockhausenem k vůdčím osobnostem hudební avantgardy 60. let 20. století, byl přesvědčen, že politika a kultura patří neoddělitelně k sobě. Kompozice je památkou na alžírskou ženu, která se aktivně zapojila do boje za nezávislost v Alžírské válce.
Taktovku svým typicky ladným stylem uchopí Barbara Hannigan i pro provedení Dvou kusů pro smyčcové okteto, které napsal Dmitrij Šostakovič v pouhých sedmnácti letech jako student petrohradské konzervatoře. Skladba s mladistvým nábojem, s elegantními i troufalými disonancemi, bývá uváděna i v obsazení pro smyčcový orchestr, a tak ji provede i PKF – Prague Philharmonia.
Dychtivě očekávanými vrcholy zahajovacího večera se stanou dvě kompozice György Ligetiho Rumunský koncert a Mysteries of the Macabre (Mystéria kostlivce). Hudba Ligetiho, narozeného v Transylvánii v roce 1923, vychovávaného v Maďarsku a žijícího až do smrti v roce 2006 v Rakousku, se k uším široké veřejnosti dostala především díky filmům Stanleyho Kubricka Vesmírná odysea, Osvícení a Spalující touha. Hannigan oddiriguje jeho čtyřvětý batókovský Rumunský koncert z roku 1951, který vznikl z komponistovy velké lásky k rumunské lidové hudbě. Pro - z dnešního pohledu - střídmé disonance, bylo tehdy dílo zakázáno a dočkalo se prvního veřejného provedení až v roce 1971.
Ligetiho fascinující kompozice Mysteries of the Macabre pro soprán a komorní orchestr, která jiskří kompoziční virtuozitou, důvtipem, ironií a absurditou při sdělení temné, smrtelné zprávy, pak mimořádný večer uzavře. Vokální part této skladby má základ v koloraturních áriích Rossiniho a Mozarta s technicky náročnými intervaly a rytmy. Barbara Hannigan se jej ujímá s neuvěřitelnou bravurou a diriguje přímo během zpěvu, jakoby se dokázala rozdvojit. Skladba se provádí v aranžmá Elgara Howartha, který spojil tři árie z Ligetiho opery Le grand macabre (Velký umrlec).
Barbara Hannigan je „nezkrotnou“ interpretkou soudobé hudby. Právě v této kategorii získala nedávno britské ocenění Gramophone Classical Music Awards 2013 za album Dutilleux Correspondances. Pěvecká virtuozita na poli baroka nebo klasicismu je pro ni samozřejmostí, nejraději proto objevuje nové cesty interpretace, včetně trojjedinosti dirigentky, zpěvačky a herečky. Šíře jejího talentu obsáhne vedle Händelovy svůdné kouzelnice Armidy z opery Rinaldo, Mozartovu Fiordiligi z Così fan tutte nebo poezii Janáčkovy Lišky Bystroušky. Napříč Evropou Barbaru Hannigan proslavila právě dvojrole Venuše a paranoického hysterického šéfa tajné policie Gepopa v Ligetiho anti-antiopeře Le grand macabre (Velký umrlec) o konci civilizace stejně jako její interpretace dalších Ligetiho vokálních skladeb. Její Lulu vloni v Bruselu vyvolala senzaci a uznání získala i za roli Agnès ve světové premiéře opery George Benjamina Written on Skin, která vznikla pro festival Aix-en-Provence.
