S hlubokou pokorou
procházím krajinou.
Ve svém srdci ji mám,
nemyslím na jinou.
Netoužím po slunci,
ba ani po moři.
Bez její blízkosti
má duše živoří.
Krásná je taková,
jak ji pánbůh stvořil.
Modřínů jehličky
obměkčí cestičky.
Listí opadané,
rosa padá na ně.
Zamrzlé kaluže,
šlápnout do nich můžeš.
Boty si nesmáčíš,
jen v trávě ojíníš.
S hlubokou pokorou
krajinou procházíš.