Má to být teď v Praze opět mimořádný zážitek. Jak by ne, vždyť jeho hudební produkce pokaždé zaměstnává všechny smysly a vždy byl tak trochu o krok napřed. Britský zpěvák a hudební vizionář Peter Gabriel inicioval vlnu art rocku, zpopularizoval world music a s přibývajícím věkem zní stále naléhavěji. Na nejnovějším projektu oděl své skladby do symfonického hávu. Před devíti lety drandil na dvojkolce po pražském Výstavišti, nyní se do Česka vrací znovu – ve čtvrtek hraje v pražské O2 areně! Objeví te tady v rámci turné Back To Front, připomínající zpěvákovo slavné album So.
Moderní i vážná hudba
Symfonické kůry v jeho hudbě na albu New Blood z roku 2011 rozehrávají drama o věcech prvních i posledních, jak se na „prvního mezi anděly“ Gabriela patří. Dá se říci, že skládá novou, v zásadě moderní vážnou hudbu.
Tvorba Gabriela měla vždy silný společenský dopad, třeba když písní o aktivistovi Bikovi upozornil na jihoafrický apartheid. Angažuje se také pro Amnesty International nebo Greenpeace, založil festival etnické hudby WOMAD, vlastní nahrávací společnost etnické hudby Real World.
Na scéně hlavou dolů
Od posledního studiového alba Up z roku 2002 začal Gabriel experimentovat s formou. Na koncertních pódiích „zorboval“ v průhledné plastikové kouli či se pohyboval na speciální scéně, umožňující chůzi hlavou dolů.
Jeho videoklipy odjakživa využívaly nejmodernější technologie a triky srovnatelné s filmy žánru sci-fi. Klip k hitu Sledgehammer byl v anketě magazínu Rolling Stone vybrán jako nejlepší hudební video všech dob. A už v kapele Genesis, jež se stala jedním z pilířů uměleckého rocku, střídal bizarní masky.
Vždy ho uchvacovalo propojení několika uměleckých oborů. Pro londýnský Millennium Dome vytvořil představení OVO, které je jakousi křižovatkou kultur, sepnutých působivým příběhem.
V sedmnácti založil Genesis
Do hudebního světa vstoupil Gabriel, narozený 13. února 1950, už v dětství hrou na klarinet. Navštěvoval i soukromou hudební přípravku a v sedmnácti založil Genesis. Pozornost poutali hlavně Gabrielovou žhnoucí přítomnosti na pódiu v početných kostýmových změnách, za vyprávění komických snových příběhů na úvod ke každé písni.
Po odchodu z Genesis pak zpěvák odmítal pojmenovat kterékoliv ze svých prvních čtyř sólových alb, které tak byly všechny označeny jednoduše Peter Gabriel a lišily se jen vizuálním ztvárněním přebalu. Úspornost výrazu je patrná i v názvech následujících desek: So, Us a Up. Jeho dvoudisková kompilace největších hitů z roku 2003 (Solsbury Hill, Red Rain, Digging In The Dirt, Here Comes The Flood, Steam a další) je zase pojmenována Hit.
Od démona ke kozí bradce
V roce 2010 vydal album s názvem Scratch My Back, sestavené z coververzí písní Davida Bowieho, Lou Reeda, Arcade Fire, Radiohead, Neila Younga a dalších. Tito umělci pak na oplátku vytvořili coverzverze jeho písní na projektu And I'll Scratch Yours (2013).
Gabriel také občas komponuje hudbu k filmům, třebas ke Scorceseho Poslednímu pokušení Ježíše Krista (1989). Zajímá ho i spojení hudby a poezie: „Když nahráváme, zveme si do studia také různé básníky a textaře. Moc se mi to líbí,“ říká chlapík, který někdejší démonické zjevy vyměnil za vizáží zadumaného Buddhy s kozí bradkou.
V Praze byl u několikrát. Na začátku 80. let navštívil „inkognito“ vynálezce kinoautomatu Radúze Činčeru, později diskutoval na Fóru 2000. A v květnu 2004 tu převedl show k tehdejšímu turné Still Growing Up.
Co také prozradil
hudebník Peter Gabriel...
...o svých začátcích: Odmala jsem byl hudební nadšenec. Toužil jsem se stát bubeníkem, dělat víc kraválu než ostatní. Když jsem začal na bicí opravdu hrát, moc mi to nešlo. Tak jsem začal radši skládat písničky.
...o prvních krůčcích skupiny Genesis: Když jsme se dali koncem 60. let dohromady, měli jsme pomalý start. První deska byla dost popová, ale pak jsme s Genesis bourali hudební hranice.
...o tom, proč se pak vydal na sólovou dráhu: Já nechtěl vystupovat sólově, já se chtěl vykašlat na hudbu úplně, měl jsem všeho plné zuby. Muziku jsem ale miloval a později jsem začal skládat písničky. Jenže je neměl kdo zpívat, tak jsem si je musel nazpívat sám.
...o tom, jak se mění, když vyleze na pódium: To není nic výjimečného, tak to má většina lidí. Z nejtiššího človíčka se stává řvoucí šílenec. A já mám to štěstí, že mi za takové věci platí.