Fanouš Hamerník je člověk nevšímavý. Pohrdá drbnami všeho druhu. Za mlada vozil hašené vápno celé dopoledne od jeden kilometr vzdálené jámy k rodinnému domku. Po celou tu dobu vydržely dvě místní drbny diskutovat na všeobecné téma. Jak šel život, poslal Fanouš několik drben do patřičných míst. Přestali si jej všímat. Nicméně dosud nepochopil touhu těchto dam po vědění kam jela sanitka, kam jeli hasiči a proč odcházel za ranního kuropění důstojník od vdané ženy, jejíž manžel je přece železničář.
V důchodovém věku zaslechl před samoobsluhou zajímavé informace: "Ten internet, to je teda vynález. Dá se tam zjistit, kam jela v obci sanitka a proč troubili hasiči!“To jedna mladá drbna podávala kolemstojícím zasvěcené informace. A tu najednou Fanouš viděl scénu jako z Arabely. V místnosti opatřené elektronikou sedí drbny před obrazovkami a mají dění v obci jako na dlani. Fanouš vlastní internet devět let. Píše, posílá meily a dostává meily. To je tak všechno. Mohutný rozmach elektroniky na něm nezanechal žádné stopy. Nějaké služby přes internet, zjišťování zbytečných údajů a horoskopy jej nechávají chladným.
Poklidný průběh důchodcova života přervala však mimořádná událost. Hledí na televizi a najednou má pod nohama kaluž krve. Z malé ranky pod kotníkem stříká červená tekutina na koberec a sedačku. Fanouš váhá jen chvíli. Pronásledován krvavou šmouhou utíká do koupelny. Utěrkou místo zatahuje a třesoucí rukou vytáčí číslo 155. Přijíždějí za patnáct minut. Ranku zalepí a obvážou. "Pojedete s námi!“ zní příkaz. V sanitce vedle sestřičky zažívá pacient krušné chvíle. Je mu blbě i v osobním automobilu, ne tak na loži, zády ke směru jízdy. V nemocnici to jde ráz na ráz. Ihned je ošetřen. Další sanitka jej odváží domů. Kolem půlnoci je opět v obýváku. Protože si v tom fofru zapomněl peníze, musel úhradu za ošetření poslat složenkou a spropitné pro šoféra vybrat ještě v noci ve městě z bankomatu. Z celé epizody zbývá jenom kontrola, převaz a další kontrola.
Noční událost přece musela mezi drbnami vyvolat zmatek. Sanitka stojící před domem v deset hodin v noci přímo vyvolává otázku. Ke komu jela a koho odvezla? Jenže těch domů je v řadové zástavbě několik. Druhého dne nikdo nechybí, neboť Fanouš byl dopraven hbitě zpět domů. Půlnoční sanitka už byla jaksi mimo radar. Událost se ale odebrala jiným směrem.
Obětí se stal kupodivu soused Dlabola. Dedukcí a místopisem začal být rázem objektem zájmu místních drben. Tento podivín, nevrlý pán a věčný kverulant se dověděl, že byl v noci odvezen do nemocnice se slabou mozkovou příhodou. Fáma pravila, že zapomněl číslo 155 a musel z posledních sil mobilem vyrozumět sedm kilometrů vzdálenou dceru. Ta pak za dramatických okolností otce sebrala pod stolem a byl sanitkou odvezen do okresní nemocnice. Našly se i jiné varianty. Fanouš se začal bavit, ale nemohl sousedovi sdělit, že jde asi o ,,jeho“ sanitku, protože se sousedem nemluví! Nadále byl Josef Dlabola veřejností nenápadně pozorován. Protože byl ale divný jaksi samovolně, nebyly patrny žádné příznaky překonané příhody. Jenom starý kverulant nadává, kudy chodí a pátrá po strůjci pomluv o jeho zdravotním stavu.
Dlabola si nepřátelství souseda zavinil sám. Fanouš si vždy potrpěl na dobré vztahy s lidmi, zejména se sousedy. Po celá léta byly sousedské vztahy na dobré úrovni. Až jednou. Den se probudil do zasněžena. Fanouš vyběhl před dům s lopatou. Odhazoval sníh bez jakéhokoliv zlého úmyslu na obě strany. Najednou se ozvalo: "Co si to dovoluješ? Ty odhazuješ sníh na můj pozemek!“ Majetnické pudy selského synka se projevily v pozdním věku. Fanouš zareagoval: "Co blbneš, vždyť je to jenom sníh!“ Příval těch nejsprostějších slov byl nevídanou reakcí. Asi se soused špatně vyspal. Byl promptně zařazen mezi nepřátele s doživotním přerušením jakékoliv komunikace. Přihoda se sanitkou stala se jakousi pomstou z nebes. Akorát ty drbny byly ochuzeny.
A to ještě netušily, že kdyby začal důchodce krvácet ve vaně, stal by se Čachtickou paní. Ta se prý ale koupala v krvi panen a ne ve své vlastní, jako koupající se důchodce. Stačilo jenom tuhle příhodu přiznat a v obci by bylo o čem delší dobu povídat. Drbnám by se ulevilo, Dlabola by přestal být obětí fámy. Nejhorší je přece ta nejistota. Jak k tomu přijdou všímavé ženy, že nevědí kam ten večer jela sanitka a proč se jindy v obci rojili hasiči!
