"Fanouši, běž se podívat na traťovou kolej do Komorovic. Mám signalizováno obsazení trati,“ oznámil dispoziční výpravčí Horyna mladšímu kolegovi. "Může tam být lom kolejnice!“ Fanouš uchopil vozmistrovskou lampu. Je půlnoc a mrazík ojínil kolejnice. Najednou mu to došlo. "Proboha, jak ten lom poznám?“ Výpravčí má sice předepsánu úplnou znalost předpisů, nikoliv však traťováckých. Nemůže zjistit rozsah poškození a patřičně snížit rychlost. Může jenom provoz na trati zastavit. Bez důkazu však nelze.
Děj se vůle Boží. Služebník jde po traťové koleji do tři kilometry vzdálené sousední stanice. Je to stanice odbočná a vede do ní jednokolejka. Fanouš svítí střídavě tu na jeden a tu na druhý kolejnicový pás. Vše se mu splývá. Přišel až do sousední stanice. Lom kolejnice by nenašel ani náhodou. To by tam musel kus chybět. Nakonec zariskuje: "Vše v pořádku, žádný lom jsem nezjistil!“ Do rána se jezdí. Obsazení tratě zmizelo bez jakéhokoliv cizího přičinění. Na vině prý byla pojistka.Dotazem u odborníků pak zjistil, že při takové pochůzce musí svítit přímo mezi obě kolejnice a případný lom zasvítí!
Jindy je zase vyslán, opět v noci na poruchu výhybky.,,Proboha, co tam budu dělat? Podívám se jenom, jestli ji někdo neukradl!“ Výhybka stojí na svém místě. Fanouš podupe po poklopu elektromotorického přestavníku , zhoupne se na závaží. To je tak všechno, co může udělat. Vrací se s pocitem beznaděje. Asi po dvou stech metrech za jeho zády najednou v přestavníku zavrčí a kontrolovaná výhybka šlape dál.
A tu se mu v mysli vynořil vtip.
"Před farou zastavilo auto. Řidič vyběhne, otevře kapotu, zjišťuje závadu. Pročistí svíčky, prozkoumá nádrž, skončeno, podepsáno. Startuje a ono nic. Šofér vystoupí a upadá do beznaděje. Najednou se otevře okno a vyhlédne velebný pán. Praví: "Milý synu, poklekni před své vozidlo a pomodli se desetkrát Otčenáš a Zdrávas Maria!“ Naprosto zblblý šofér v pokleku splní pokyny. Pak vleze do auta, motor naskočí a auto mizí. A tu se kněz zarazí a praví: "Pane Bože, jak je tohle možný!“
V důchodovém věku zaujal bývalý výpravčí roli strážce ve značkové prodejně s drahými parfémy. Jednou si jej vedoucí si bere stranou. Má přání: "Pane, bliká nám tady v regále zářivka. Jste tady jediný chlap. Můžete ji vyměnit?“ Hlídač je osoba nezručná, sahá však do regálu. Zářivkou pootočí a ta mu zůstane v ruce. Vedoucí bere zářivku do ruky a upaluje někam mimo prostory prodejny. Za půl hodiny je zpět a vítězně třímá v rukou novou. Fanouš ji zasune, opět otočí a nad regálem se rozprostře příjemné světlo.
"Věděla jsem, že to dokážete!“ ocenila vedoucí výkon ochranky.
"Proboha, jak je to možný!“ říká si hlídač. Se zářivkou se nikdy v životě nepotkal.
A najednou před sebou vidí příhodu z vlakového kupé. Ještě byl v činné službě. To se vracel z denní směny. V zimě byl vlak natřískán. V jednom kupé se tísní osm lidí. Je vedro a posezení znepříjemňuje pískot zářivky. Pískot je neutuchající a v takové modulaci, že až duní hlava. Lidé si stěžují, z kupé se však nikomu nechce do přeplněné uličky. Lidé svorně nadávají na České dráhy. Fanouš je v uniformě. Kritické hlasy se obracejí na něj.
"Pane, vy jste železničář, nemůžete s tou zářivkou něco udělat?“ A vtom humoristu napadla ptákovina. Podal všeobjímající vysvětlení:
"To je zářivka nového typu, ta reaguje na lidský hlas. Musíte se postavit a nahlas zakřičet kouzelné slovo SIM SALA BIM!, úspěch se dostaví!“ Lidé se smějí. Vlak se rozjel. A tu železničář povstal a hlasem velikým zvolal SIM SALA BIM!
Zářivka přestala pískat!
V kupé všechno zmlklo. Nastalo hrobové ticho. Fanouš klidně vytáhl knihu a dal se do čtení. Zářivka ani neťukla. Svítila si na zkoprnělé cestující. Železničář si pak šeptal mezi rty:
"Pane Bože, jak je tohle možný!“
