Dlouholeté manželství má své výhody, tvrdí herečka, moderátorka a spisovatelka Halina Pawlowská. A tak pořádá hodně netradiční křest nové knihy, kterou napsala jako vzpomínku na svého nedávno zemřelého manžela. Zve na něj své přátele, kteří žijí v dlouholetých partnerských svazcích. Čím déle, tím lépe.
Jaké jsou výhody dlouholetého manželství?
Prostě toho druhého znáte se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Problém je, že když o něj přijdete, připadáte si pak jako ořech, ze kterého je najednou jen půlka. Já si tak nyní připadám.
Křest vaší nové knihy Pravda o mém muži prý má být netradiční, něco jako večírek pro dlouholetá manželství. Proč?
Líbí se mi, když spolu lidé žijí v dlouholetých svazcích. A že jich mezi známými osobnostmi je, možná byste se divili. To se jen tak říká, že v šoubyznysu se lidé často rozcházejí a rozvádějí, ale myslím, že je to stejné jako v celé společnosti, jen je na známé lidi více vidět. Ale je mezi nimi spousta dlouholetých svazků, například herci Jan Skopeček a Vlasta Tichánková jsou spolu šedesát pět let. Další dlouholeté svazky mají Luděk Munzar a Jana Hlaváčová, Heidi Janků a Ivo Pavlík, Iva Janžurová byla se Stanislavem Remundou také pěkně dlouho. Pozvala jsem například také Ivana Trojana, on se sice zdá být mladý, ale s Klárou Pollertovou už jsou spolu taky dvacet let. Budou tam stoly s vizitkami: 50 let, 40 let, 30 let... A pak také vizitky: Krátce, ale stojí to za to.
Máte vůbec sílu a chuť chodit po ztrátě manžela do společnosti? Nebo vám naopak pomáhá, když jste mezi lidmi?
Pomáhá to. Nejhorší, co může člověk udělat, je zavřít se doma. Já jsem ráda sama doma, ale zároveň cítím, že se musím něčím zaměstnat, něco se svým životem udělat. Jsem zvyklá na každé změně ve svém životě najít něco pozitivního. Na téhle změně se nic pozitivního najít nedá. Ale můžu nad tím aspoň přemýšlet a snažit se něco vymyslet.
Myslíte, že platí pořekadlo, že čas vše zahojí?
Mně někdo hodně blízký umřel před více než třiceti lety. A pořád to bolí. Ale už je to jiné než bezprostředně poté. Jednou mi někdo vyprávěl, že se hrozně bojí létat v letadle. Měl před nějakou dlouhou cestou a odmítal se na ni vypravit. Prostě nemohl letět devět hodin v letadle. A ten, komu o tom vyprávěl, mu řekl, že je přece jedno, jestli letí hodinu nebo devět hodin. Protože se nedokáže bát celých těch devět hodin vcelku. Bojí se jen chvílemi. Já myslím, že je to podobné. Člověk nedokáže intenzivně truchlit nepřetržitě celé roky. Jsou chvíle, kdy milosrdně zapomene. Ale to neznamená, že ten smutek uvnitř není.
Bylo psaní knihy o vašem muži něco jako způsob, jak se vyrovnat s tím, že už tady není? První krok k tomu, abyste se neuzavřela se zármutkem doma před celým světem?
Ano. Když jsem se Zdeňkovým neurologem probírala jeho stavy, poradil mi, abych si všechno zapisovala. Takže jsem si vše psala, našla jsem si různé naše staré fotky, záznamy našeho života. Mluvili jsme o něm s dětmi. S dcerou jsme jely do Itálie, na místo, kam jsem měla jet s manželem. Často jsme si tam o něm povídaly.
Není to ještě horší, takhle to rozebírat?
Pro mě to byla terapie. Chápu, že každý takovou situaci prožívá jinak, ale pro mě je tohle všechno i ta knížka důležitá. Vše podstatné je popsáno v ní a až mě trochu překvapilo, že mi z ní vlastně nakonec vznikl milostný román. Chtěla jsem, aby byla pozitivní, a zatím mám reakce, že je.
Dovedete si představit, jak se váš život bude dál vyvíjet?
To je ten problém, že nevím. Zatím nás v našem domě žije hodně. Moje maminka, Zdeňkova maminka, dcera s rodinou, syn teď studuje v zahraničí. Nevím, co bude dál, zda tam se mnou děti dál budou chtít bydlet. Nerada bych se stala takovou tou starou mámou, kterou si děti předávají, aby jí nebylo smutno, když je stará a sama. Největší strach mám z toho, že bych jednou byla na někom závislá. Potíž je v tom, že si stará vůbec nepřipadám. Takže jsme zase u toho, co jsem říkala: Musím teď vymyslet, jak novou etapu svého života uchopím. Protože je to ještě dlouhá etapa.
Halina Pawlowská
Spisovatelka, moderátorka a herečka se narodila 21. března 1955. Vystudovala scénáristiku na FAMU. V televizi se stala známou především moderováním svého vlastního pořadu Banánové rybičky. Je majitelkou tří cen TýTý. Napsala dvaadvacet knih, mezi nejznámější patří Díky za každé nové ráno, podle které vznikl úspěšný film. Nyní hraje v seriálu Doktoři z Počátků. Její manžel Zdeněk zemřel v šedesáti letech letos v srpnu. Měl nález na mozku, který lékaři nemohli odstranit. Od chvíle, kdy se dozvěděl diagnózu, do jeho smrti uplynuly necelé tři měsíce.
