Dlouhý potlesk ve zcela zaplněné velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích na poslední cestě doprovodil zpěváka Pavla Bobka, který zemřel 20. listopadu po dlouhé těžké nemoci ve věku 76 let. S oblíbeným interpretem country a rokenrolu se na veřejně přístupný obřad přišli vedle členů rodiny rozloučit početní fanoušci, spolupracovníci a kolegové z branže. Poslední rozloučení bylo stejně neokázalé, jako byl Bobkův umělecký i soukromý život. Mezi množství květin před katafalkem kdosi položil i láhev vína.
"Nikdy se nehnal za úspěchem, proto si jeho zpěv zachoval eleganci, hravost a lehkost," uvedl ve smuteční řeči hudební publicista Jiří Černý, který mimo jiné Bobka označil za "nejlepšího zpívajícího vyprávěče". Jeho slova potvrdila reprodukované Bobkovy písně Veď mě dál, cesto má nebo Nedělní ráno. Zazněl také hit Franka Sinatry My Way.
Na dlouholetého kamaráda ve své smuteční řeči zavzpomínala kolegyně Yvonne Přenosilová a Bobkovu pověst gentlemana potvrdili další z příchozích představitelů tuzemské populární hudby. "Byl to vlídný člověk," řekl zpěvák a hudebník Robert Křesťan. Mezi smutečními hosty byli například Karel Vágner, Petr Spálený, Miluška Voborníková, Luboš Malina a Wabi Daněk.
"Viděl jsem na Pavlovi, že už je to s ním dost špatné. I téhle situaci se dokázal usmívat. On celý život, kdykoliv jsme se potkali, říkal, že se má skvěle. Byl životní optimista. Ale když jsem za ním byl naposled v nemocnici, pošeptal mi: Už se nemám skvěle," vzpomínal na poslední setkání s Bobkem jeho kolega se pražského divadla Semafor Luděk Sobota.
Na obřad dorazil také Petr Janda, v jehož Olympiku působil Bobek na začátku 60. let a podle Černého posunul rokenrol k veřejnému uznání díky společnému pořadu Ondráš podotýká. "Už jsem tady ve Strašnicích nějak moc často. A lepší už to nebude," povzdechl si Janda.
K největším hitům Pavla Bobka patřily písně Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Pojď stoupat jak dým. Přestože před osmi lety strávil dva týdny v umělém spánku a po vážné nemoci téměř přišel o hlas, částečně se vrátil na pódia a loni v květnu vydal nové album s názvem Kruhy. V roce 1980 mu byla udělena Zlatá porta za zásluhy o rozvoj country.
V posledních letech Bobek nalezl nové, mladé publikum. Stal se vítaným hostem letních festivalů včetně rockových v Trutnově nebo Rock for People. "Po sejití z pódia tehdy neskrývavě a s dojetím říkal, že to byl jeho nejsilnější zážitek a největší koncert před tolika lidmi v jeho kariéře. Byl to pěkný závěr festivalu. Zpočátku měl trochu obavy, ale zvládnul to skvěle," sdělil k Bobkově účasti na festivalu v Trutnově v roce 2008 jeho zakladatel Martin Věchet.
Bobek byl vystudovaným architektem a začátkem 60. let hostoval v řadě bigbeatových skupin. V letech 1963 až 1965 byl zpěvákem skupiny Olympic a od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil 23 let. První singl mu vyšel v roce 1964, premiérové album s názvem Veď mě dál, cesto má o 11 let později. Z nových desek si obzvláště cenil pocty svému celoživotnímu vzoru Johnnymu Cashovi Víc nehledám, kterou natočil přímo v americkém Nashvillu s tamními hudebníky včetně někdejších Cashových spoluhráčů.
